Zápis z pěší poutě do Chebu

Cílem 16. pěší pouti v roce 2020 bylo město Cheb a hlavní společný úmysl - modlitby  za Papeže Františka a jednotu církve a také rozjímání o zodpovědném přístupu k ochraně přírody, vnímavost k utrpení bližních. Naše pouť se konala v době pátého výročí vydání encykliky Papeže Františka : Laudato Si´.

Oficiálně byla pouť zahájena ve středu 20. května při večerní mši sv. v Čestlicích /sešlo se nás 19/ na závěr proběhla ještě krátká májová pobožnost. Pak jsme se přemístili na zahradu ke společnému grilování, kde se ještě prodiskutovávali poslední detaily cesty, Petr B. nám naložil do svého auta spacáky a deky a slíbil, že dorazí autem s věcmi po práci ve čtvrtek navečer do Skoků.

Sešli jsme se ve čtvrtek 21. května krátce po páté hodině ráno před kostelem sv.Prokopa. P.Karel nám zapůjčil devítimístnou dodávku, takže nás 8 poutníků pohodlně dojelo do kláštera Teplá před osmou ráno. Nejprve jsme se společně s P.Kazdou a Opatem modlili v kapli, pak jsme byli pozváni na snídani. Na cestu jsme vyšli kolem půl desáté od hrobu bl.Hroznaty a modlili jsme se radostný růženec za farnost z které vycházíme a za farnost, do které putujeme. Dále pak růženec světla za úmysly poutě, také jsme četli anonymní prosby našich spolufarníků z lístečků. Pro ukrácení celkové denní etapy jsme z Otročína do Toužimi přejeli vlakem. V Toužimi jsme se posilnili obědem na předzahrádce restaurace U čápa. Pak už nás čekala pěší trasa po staré poutní cestě do Skoků značená bílou hvězdou na modrém čtverci. Modlili jsme se bolestný růženec za naše osobní prosby a naše rodiny a pak také slavný růženec za církev a Papeže Františka.  Stihli jsme dle plánu dojít do Skoků na mši sv. od 18.00, kterou sloužil P.Slámečka. Byl den Nanebevstoupení Páně. Připojil se k nám i Petr B., zvlášť radostně ho vítali Ti z nás, kteří měli v jeho autě věci na přespání,  také přijela Vendulka s Daliborem. Večer jsme rozdělali oheň, hřáli se, opékali dovezené buřty a debatovali. Někteří se rozhodli spát pod širákem u ohně, ale 5 poutníků si mohlo rozbalit spacáky po svolení lidí ze Spolku, který se o opuštěný kostel stará, ve věži kostela. Dana M. se nakonec rozhodla odjet s Daliborem a Vendulkou domů. Noc byla jasná, bylo celkem teplo a ve Skocích bylo nádherné ticho.

V pátek 22.května  se vstávalo časně, Luděk nás překvapil nabídkou kávy, měl s sebou plynový vařič a konvičku na presso. Posnídali jsme, pomodlili se Ranní chvály a krátce po osmé jsme rychle naložili přebytečné věci Petrovi do vozu. Petr potřeboval odjet služebně do Chodova a v pozdním odpoledni nás bude čekat na Andělské hoře u Karlových Varů. Přečetli jsme několik lístečků s prosbami a vyšli jsme s modlitbou radostného růžence na cestu. Bylo nádherně, míjeli jsme stáda dobytka, modlili se, společně zpívali a povídali si. Před obědem v Bochově jsme se stihli pomodlit růženec světla. Odpolední etapu jsme již šlapali v pomalejším tempu při modlitbě bolestného růžence a růžence slavného. K Andělské hoře jsme se spíše vlekli a to nám volal Petr, ať zvedneme hlavu, že na nás mává z vrcholu. Na vrchol vyběhla pouze Ela, my ostatní jsme se seskupili u kostela. Blížil se déšť, věděli jsme, že je na faře v Rybářích od 18.00 mše, stihnutelná pouze autem, Luděk, Ela, Honza a Peter L. se rozhodli doputovat pěšky v pláštěnkách s odložením batohů do auta, zbylé 3 poutnice a Petr B. přejeli do Karlových Var- Rybářů. Mši sv. sloužil emeritní biskup Radkovský. Naši stateční poutníci došli před 19tou hodinou na faru. Nocleh byl předem domluven s P.Robem, všichni jsme se těšili na očistu v teplé vodě, ovšem ve sprchovém koutě chyběla sprchová hadice. Petr s Blankou tedy v našem doprovodném vozidle vyrazil do Obi a na nákup jídla k večeři a snídani. Při společné večeři jsme podebatovali s Páterem, postupně využili opravenou sprchu, pomodlili se Večerní chvály a už unaveni zalézali do spacáků. 

Sobotní ráno 23.května bylo deštivé, vstávali jsme brzy, protože od 7.30 nám sloužil slíbenou mši sv. v kostele P.Rob. Po mši jsme v kostele objevili knížku pana biskupa a tak Jana navrhla, že ji necháme podepsat a dovezeme ji z pouti našemu panu faráři. Tak jsme na pana biskupa zazvonili a on hned za námi do přízemí fary přišel popovídat, právě jsme snídali. Když se dozvěděl o Čestlicích, vyprávěl nám, jak za totality měli naplánované setkání původně v Roudnici, ale na auto P.Kazdy se pověsili estébáci, takže raději zamířil k Čestlicím a cestou vysadil kardinála Vlka v průhonickém parku, soudruzi pak museli pěšky za ním, budoucímu kardinálu Vlkovi se podařilo zavčas ukrýt nesené "nebezpečné" tiskoviny v keřích a pokračoval pěšky po cestě, až došel ke zdi parku, otočil se na soudruhy se slovy : "Dál to nevede, musíme zpátky" a estébáci se poslušně otočili a kráčeli před ním, takže stihl ještě zkontrolovat, že tiskoviny zůstaly v keřích nepovšimnuty. Na cestu nám i našim blízkým udělil pan biskup požehnání, autem dorazila Lucka s celou svou rodinou a tak nás na pěší etapu vyrazilo 12 + Petr v doprovodném vozidle. Putovali jsme s modlitbou radostného růžence po zelené značce. Anežka nám krásně předzpěvovala. V Doubí jsme se potkali s Petrem, který stále sledoval naši zobrazovanou polohu Luďkova telefonu a odměnili jsme se všichni zmrzlinou. Čekal nás další kouzelný úsek kolem Ohře přes Svatošské skály s modlitbou růžence světla za společné úmysly poutě a všechny, kteří nás o modlitbu prosili. Před Loktem už bylo znát, že děti jsou unavené, ale čekal nás oběd na předzahrádce doporučeného pivovaru. Blížil se vydatnější déšť, takže nastala porada. Petr ohlásil, že se bude vracet domů a vezme Lucku přes Rybáře pro jejich rodinné auto /Jirka s dětmi počkají v Lokti/ a Honzu s Janou do kláštera v Teplé, kde do dodávky přeloží zavazadla, Petr pak už bude pokračovat k domovu a Honza s Janou v dodávce do Chebu. Naposledy jsme se společně pomodlili a rozloučili se. Nás 5 poutníků se obléklo do pláštěnek a vyšli jsme s modlitbou růžence za naše osobní úmysly dál kolem Ohře po zelené turistické značce.  Pršelo krásně, viděli jsme jak příroda vláhu potřebuje a v celkem slušném pochodovém tempu jsme došli do Královského Poříčí a nakonec až do Sokolova k nádraží, kde nás yzvedla dodávka. Ohlásili jsme se panu faráři do Chebu, že naše pěší farní pouť dojede autem se zavazadly po 17té hod. Těšili jsme se na horkou vodu a co se nestalo- ve sprchovém koutě na faře byla přelomená sprchová hadice. Myslím, že hurónský smích poutníků byl slyšet až na ulici. Honza s Blankou a Luďkem tedy vyrazili na nákup potravin a sprchy. Zbývající odpolední slavný růženec jsme se už modlili umytí večer ve farní kapli a přes mobil jsme se spojili s Juditou a dalším mobilem přes Skype s Libuškou /která právě pobývala v lázních/ a velmi litovala, že letos nemůže alespoň kousek šlapat s námi, ale tímto se do naší farní poutě aktivně připojila. Uléhali jsme unaveni a přitom šťastni. 

V neděli 24.5.2020 jsme po Ranních chválách snídali o osmé hodině. Uklidili jsme a vyšli na procházku Chebem v rouškách. Vrátili jsme se na mši sv. od 10.00 ve farní kapli, přenášenou živě přes internet. Po mši jsme chvíli povídali s farníky a pozvali pana faráře na oběd, ovšem restaurace byly uzavřeny vzhledem k epidemiologické situaci, předzahrádky též a navíc teplota 8 stupňů, takže jsme nakonec objednali přes okýnko pizzy a šlo se na faru zpátky, přidala se k nám i Chebská Ivanka. U oběda bylo veselo, připili jsme si vínem a trošku taky domácí meruňkovicí, zvanou anticovid, kterou nás při naší pouti dezinfikovala Jana - byla totiž z jejich vlastní úrody, vynikající, oficiálně pálena s etiketou jejich rodu. Jediný kdo nemohl požít byl Luděk, s vědomím řidiče na zpáteční cestu. Po kávě jsme se loučili, odevzdali příspěvek na farnost Cheb a vyrazili k domovu. Zavolal ovšem P.Kazda, kde jsme, tak Luděk přesměroval dodávku do kláštera Teplá a nás 7 poutníků se opět modlilo s P.Kazdou litanie v klášterní kapli u originálu obrazu P.Marie ze Skoků. Ještě jsme si stihli nakoupit v obchůdku kláštera oplatky a jiné drobnosti a už skutečně ujížděli do Čestlic. V Praze jsme vysadili Honzu, který už se těšil na manželku a svoje malé děti, ostatní mířili do Čestlic. Jana B. totiž měla ten den narozeniny a svátek, takže Blanky Milan byl přes mobil zaúkolován a při dojezdu ako překvapení za nás všechny předával Janě kytici a dort. Takže se šlo na kávu pod altán a stále jsme oddalovali loučení, které všem stejně přišlo. Úplně poslední odjížděl Luděk s  Peterem  L., kterého jako svého pracovního kolegu pozval mezi nás. Peter mezi nás skvěle zapadl a i když není věřící, prý byl spokojený, že jsme ho do ničeho nenutili, celou cestu nesl naši společnou kasu  s penězi a s napsanými úmysly našich spolubratří a spolusester a předčítal je.

Letošní farní pouť byla ojedinělá v tom, že jsme ji od samého začátku ve čtvrtek brzy ráno až do nedělního večera trávili díky zapůjčené Karlově dodávce skutečně pospolu a nejen, že jsme vyjížděli z naší domovské farnosti, ale plánovaný začátek byl v klášteře Teplá a do Teplé jsme se okruhem vraceli.  Symbolicky to možná koresponduje s dobou při pandemii Koronaviru, která letos postihla svět a možná nám ukazuje na souvislost naučit se pomáhat jeden druhému, umět využít čas trávený s bližními k dobrému, přijmout druhé v jejich jinakosti, spolunést navzájem svoje bolesti, zamýšlet se nad sebou samým, k čemu jsem povolán a kde mohu být užitečný. Zkrátka jak žít jako křesťan s duší směřující k milujícímu a dobrotivému Bohu Stvořiteli a srdcem otevřeným k vanutí Božího Ducha a přitom zcela nasazen ve světě pro své bližní.   Celkově se do farní pouti zapojilo přes 30lidí přímou účastí a další nás podporovali duchovně z domova, což je samozřejmě úžasné a také sledovali na internetu pohyb zobrazení Luďkova telefonu. Naopak my putující jsme nesli naše blízké i ty, kteří nás o modlitbu žádali samozřejmě s sebou.

Fotogalerie zde.