Farní pěší pouť do Sedlčan

Fotogalerie z pouti

Zápis z pěší pouti do Sedlčan

Cílem našeho letošního putování byla obec Sedlčany a hlavním společným úmyslem – modlitby za naši farnost a duchovní pastýře. Oficiální zahájení proběhlo při mši sv. ve středu 6.5. 2015 po 18.té hodině / bylo nás téměř 20/, před kostelem jsme ještě probrali poslední detaily trasy a každý spěchal balit na cestu.

Ve čtvrtek 7.5.2015 jsme se sešli v 7.30 v kostele sv.Prokopa v Čestlicích ke společné modlitbě Ranních chval a pak nás Blanka přepravila autem ke křížku v Průhonicích-Hájovna, kde se naše skupina 12 poutníků shromáždila k prvnímu dokumentárnímu fotu. Nejmladší účastník 6ti letý Péťa a jeho tatínek Petr tvořili na kolech předvoj a zároveň průzkumnou jednotku naší pouti.

Po krásné cyklostezce kolem Průhonického parku do Zdiměřic jsme se modlili první z řady růženců. Vzhledem ke zdravotním problémům s utrženým svalem se s námi za krátko loučila Blanka a slíbila, že dorazí za námi v pátek na nocleh. Malé zastavení s dokoupením tekutin na pochod se uskutečnilo na Kocandě. Během dopoledne jsme se stihli kromě breviáře pomodlit další společný růženec. Dana nám vyprávěla o poutích, kterých se účastní a při nich se modlí za pochodu 2 růžence dopoledne /1.radostný – za lidi ve farnosti, ve které jsme hosty a do které putujeme, 2.světla – za hlavní úmysl pěší pouti/

A 2 růžence odpoledne /3.bolestný – za naše osobní problémy, úmysly a rodiny, 4.slavný – za papeže, biskupy, kněze, řeholníky a nová povolání/. Jelikož se nám toto zalíbilo, rozhodli jsme se, že každý den naší pouti takovouto strukturu zachováme.

Při dopolední trase nám Libuška prozradila, že dnes slaví své 79.narozeniny, takže jsme jí všichni srdečně za Jirčanami přáli a pomalu se došlo do Psár, kde se s námi rozloučila Dana, Libuška a Zdenka. Na oběd bylo ješte brzo, proto jsme my ostatní statečně pochodovali přes lesy na Libeř. Děti už začínaly mít hlad, ale ani v Zahořanech nebyla otevřená restaurace. Museli jsme tedy sníst zásoby a čekalo nás překonávání Zahořanského potoka. Počasí bylo nádherné, takže nám mírné osvěžení bosých nohou vůbec nevadilo. Brodů bylo za sebou hned asi 5, takže nemělo cenu se stále obouvat a zouvat. Luděk měl boty sice nepromokavé, ale poslední z brodů byl hlubší a jediný se nevyzouval Ruda, který se vždy snažil najít vzdálenější přechod. V Pikovicích jsme konečně usedli k pozdnímu obědu. Děti zajásaly nad točenou limonádou a jídlem. Přestávka tak byla delší, stejně nás již čekal menší úsek cesty. Společně jsme se pak modlili na krásné vyhlídce nad Štěchovicemi a vtom Petr začal hledat svůj batoh. Pátrání bylo marné. Přiznal, že má v batohu doklady, peníze atd., ale neví, kdy jej ze zad odkládal, jelikož dělal s Péťou jindy zastávky než naše pěší skupina. Ani my jsme žádné zavazadlo po cestě neviděli. Vzali jsme tedy Péťu s kolem, tašky z Petrova kola a Petr vyrazil zpět po trase. Celou cestu z kopce do Štěchovic jsme se modlili o ochranu od neuvážených kroků a pak už Petr telefonoval, že batoh v trávě u cesty našel neporušený- to bylo radosti. Měli jsme za sebou 30km. Nakoupili jsme v samoobsluze potraviny na večeři a něco málo na druhý den a po 19té hodině už nás na faře vítal P.Debek. Byla pro nás nachystána velká místnost s kuchyňkou a koupelnou na přespání. Po večeři jsme ještě zaběhli do kaple na Večerní chvály a pak se nás 8 pomalu ukládalo ke spánku.

V pátek se vstávalo kolem půl 7, potřebovali jsme se nasnídat a vše uklidit. Před osmou přijel autem Petr s Janou a Elou a autobusem docestoval Honza a Karel, takže jsme mohli jít do kaple na Ranní chvály všichni. Rozloučili jsme se s P.Debkem a 13 nás vyrazilo přes kopce ke Slapské přehradě. Modlili jsme se, povídali si, obdivovali krásnou krajinu, Petr /pěší/ nás ukazoval různé přírodní zajímavosti. Překonali jsme Rabyni, Měřín, Nebřich a vzhledem k rostoucí fyzické únavě jsme se těšili až uvidíme Dalibora s Vendulou, kteří nám vyšli naproti malý kousek od kláštera. Opravdu, jakmile jsme opustili les, otevřel se nám úchvatný pohled na nový areál trapistického kláštera, právě jsme se modlili růženec.

Zadní brána byla uzavřena a z dálky jsme viděli na zpevněných cestách kláštera jezdit na kole malého Péťu /to měl za sebou téměř 27km jako my ostatní/ a jeho tátu Petra, jak odpočívá. Obcházeli jsme oplocení polí k hlavní bráně a přitom jsme si mohli celou stavbu prohlédnou – je opravdu nádherná. Na nocleh dorazila i Blanka. Ve vstupu do domu jsme obdrželi klíče od připravených 4 pokojů s 2 koupelnami, rychle odložili zavazadla a spěchali na Večerní chvály, které začínali v kostele v 17.30. Sestry trapistky sedí v hlavní lodi kostela a modlitby jsou zpívané. I část kostela pro veřejnost byla zaplněna. Byl to zklidňující zážitek. Po modlitbách se s námi rozloučil Dalibor s Vendulou a domů vzali i Janu. My ostatní jsme se přesunuli do jídelny, kde už byla připravena večeře. Polévka, pečivo, pomazánky, ovoce, teplé a studené nápoje. Moc hezky se nám sedělo a povídalo.

Uléhali jsme na lůžka kolem 22hod. Honza hrdě vyhlašoval, že vstane na modlitby /vigilie v kostele/ ve 4.00, ale nepodařilo se mu to, protože se nám všem spalo výborně.

V sobotu 9.5.2015 jsme se sešli v 6.45 v kostele na Ranní chvály se sestrami a pak se slavila mše sv. Kolem osmé nás čekala vydatná snídaně v jídelně. Zalíbil se nám zvláště válec na udržování teploty horkých nápojů. Po snídani nám sestra Michaela otevřela obchůdek. Nakoupili jsme různé marmelády, oplatky , sušenky, kosmetiku, literaturu, upomínkové předměty, vše, co trapisté vyrábějí a čím si vydělávají na provoz, zaplatili za nocleh a jídlo a protože dorazila Daniela s vozem, mohli jsme jí vše umístit do auta a nemuseli jsme tak nákupy nést poslední etapu na zádech. Po společném růženci za hostitele na nádvoří kláštera se s námi rozloučila Blanka, Péťové vyrazili na kolech a my ostatní pěšky směr Nahoruby. První delší přestávku jsme absolvovali na nádvoří zámku v Radiči, kde jsme využili zámeckou cukrárnu. Přes den jsme se modlili, rozjímali, povídali si, dojídali zásoby a těšili se do Sedlčan. Sobotní etapa byla nejkratší a počasí nádherné. V Sedlčanech jsme nejprve zamířili do restaurace U Krčína na velmi pozdní oběd, Petr vyrazil s kolem zpět do Poličan pro auto a po 17té hodině už nás na faře vítal P.Zápotocký. Od 18.00 jsme byli na mši v kostele sv.Martina.

Stihli jsme nakoupit nějaké mlsy na oslavu pouti a pak se sedělo a my dospělí jsme debatovali i s Páterem dlouho do noci.

Po společném noclehu na karimatkách jsme ráno v neděli vstávali po 6té hodině již značně unaveni. Mše sv. začínala v kostele v 8.00 a s radostí jsme se zde sešli opět s Daliborem a Vendulou a s Karolínou a Markétou. Pak jsme se všichni odebrali na faru k posezení u kávy. Nejvíce elánu měly samozřejmě děti. Před polednem jsme vše uklidili, rozloučili se s P.Zápotockým, který měl z naší návštěvy velkou radost a pak už nadešlo velké loučení poutníků. Petr s Elou odjížděli autobusem, pro auto do Štěchovic, Dalibor s Vendulou pobrali Luďka s dětmi a kolem. Petr s Danielou a dětmi měli už svůj vůz a my ostatní jsme se vešli do Markétina vozu.