Pěší pouť 2018

Cílem 14. pěší pouti v roce 2018 byl dominikánský klášter v Jablonném s hrobem sv.Zdislavy a hlavní společný úmysl - modlitby  za rodiny.

Oficiálně byla pouť zahájena ve středu 16.května při večerní mši sv. v Čestlicích /sešlo se nás 20/ na závěr proběhla ještě krátká májová pobožnost. Před kostelem jsme ještě prodiskutovávali poslední detaily cesty a nabízeli jsme možnost navštívit poutníky v ubytovacích místech.

Sešli jsme se ve čtvrtek 17.května krátce po sedmé hodině před kostelem sv.Prokopa. Mírně pršelo, takže nás Milan zavezl autem na nádraží do Prahy-Uhříněves, odkud jsme se přepravili nejprve vlakem na hlavní nádraží a pak již na Masarykovo nádraží, kde na nás čekala Jana. Koupili jsme si hromadný lístek do Milovic. Po krátké svačině ve vlaku a také rozeslání odkazu na mapy se zobrazením polohy Luďkova mobilního telefonu na e-mailové adresy farníků, kteří s námi nemohou putovat, ale mohou takto aktuálně sledovat, kde se nacházíme, jsme po 9té hodině vystoupili v Milovicích a nás 5 poutníků vyšlo na plánovanou trasu s modlitbou prvního růžence /radostného za naší farnost plus za farnost do které ten den putujeme/. S ohledem na malou Verunku jsme si mírně nakrátili cestu busem do Benátek nad Jizerou, kde jsme se občerstvili ve výborné cukrárně. Během dopoledne jsme se stihli pomodlit ještě růženec světla za úmysl pouti /rodiny naše i rodiny farníků/.  Obědvali jsme v Krnsku, odpoledne jsme se zvládli kromě breviáře pomodlit i oba růžence /bolestný za naše osobní úmysly a starosti a také slavný za kněze, řeholníky, biskupy, Papeže Františka a politické představitele státu. Po páté hodině večerní jsme již, trochu zmoklí, zvonili na faře v Mladé Boleslavi, kde nás již čekala Jana s Verunkou - vyslali jsme je jako předvoj vlakem z Krnska. Na faře jsme uložili batohy a vyšlo se na adoraci do kostela. Pak nás ještě čekala večeře v restauraci Kovadlina na náměstí. Uléhali jsme s dobrou náladou v půdní vestavbě fary.

V pátek 18.května jsme vstávali před sedmou hodinou a posnídali jsme společně s mladým Páterem. Krátce před osmou dorazil Petr s Kryštofem autem, převezli nám batohy a Verunku s Janou na nádraží, my ostatní jsme doběhli pěšky. Petr nechal auto před nádražím a popojeli jsme vlakem, který stihl i Honza, do Bělé pod  Bezdězem. Pak už nás 8 poutníků vycházelo na cestu do lesů. Modlili jsme se růžence, breviář, rozjímali jsme a také debatovali navzájem. Přesně ve 13.00 jsme udělali delší zastávku a modlili jsme se za rodinu dědečka Krásy, za kterého byla právě v Říčanech sloužena zádušní mše a věděli jsme, že na pohřbu je kromě rodiny řada našich farníků, kteří s námi nemohou putovat. Odpolední putování bylo již velice náročné zvláště pro malou Verču, takže když jsme se dozvěděli, že mše v Mimoni je posunuta o hodinu dříve, bylo nám zřejmé, že ji nestihneme, Luděk vyhlásil modlitbu i za kněze, proč posunul mši a najednou zvoní telefon a pan farář, který se dozvěděl od paní, co nám zařídila ubytování v Mimoni nám nabídl odvoz autem. Nechali jsme tedy malou Verunku, Petra s oteklým kotníkem a Janu plus naše batohy u cesty a nás ostatních 5 poutníků běželo posledních 6 km do Mimoně, takže jsme se sešli všichni akorát na mši sv. od 17.00. Byla krásná, na závěr ještě s Mariánskými litaniemi. Pak už jsme spěchali do Hotelu Beseda, kde jsme měli objednané pokoje. Večeřeli jsme královsky, společně jsme se pomodlili Večerní chvály a brzo se šlo odpočívat.

V sobotu 19. května v 8.00 ráno jsme se pomalu přesouvali do hotelové jídelny, kde byla pro nás připravena objednaná snídaně. Honza vyrazil jako první na Ralsko. Nás ostatních 7 poutníků vyšlo směrem po turistické značce na Jablonné - modlili jsme se dopolední růžence.  Měli jsme telefonicky dojednáno, že se ve Stráži pod Ralskem sejdeme s posádkou vozu Libušky Š., což se podařilo- přijela kromě Libušky také Jana V., Dana a Anežka. Libuška jako nejstarší účastník pouti převezla Anežku s Verunkou a naše batohy do Jablonného a my ostatní jsme vyšli na další trasu. Modlili jsme se a rozjímali a na cestu nám vyrazila naproti také Libuška.

Nejprve jsme zašli do baziliky a s vděčností jsme se společně pomodli u sv. Zdislavy litanie za rodiny. Pak už nás čekalo milé přivítání v poutním domě. Obsadili jsme 2 větší pokoje /bylo nás už 8 žen a 4 muži/, osprchovali jsme se a po společné večeři, kterou nám připravili Dana, Jana a Libuška jsme zašli na modlitby do potemnělého kostela, bratři dominikáni s námi krátce diskutovali, sestry byly v pilné práci. Pak nás ještě čekal slavnostní večerní přípitek a pomalu jsme se trousili uléhat do spacáků.

V neděli 20.května ráno po snídani někteří z nás putovali ke studánce sv. Zdislavy pro vodu, pár unavených poutníků raději dalo přednost tichému rozjímání v kostele. Před mší dorazilo dalších 5 vozů s našimi farníky, takže bylo jasné, že o zpáteční odvoz máme postaráno. Svatodušní mše začala zpěvy v 10.00 - obsadili jsme několik řad lavic. Měli jsme radost, že se nás farníků z Čestlic a našich příbuzných v Jablonném sešlo přes 30 lidí.                           

Po mši jsme se ještě mohli přidat k zajímavé přednášce o sv.Zdislavě a prohlídce katakomb s ostatky sv.Zdislavy.

Pak nastalo pomalu loučení, někteří odjížděli na blízký hrad Lemberk, někteří spěchali na oběd a cesta do domovů byla také před námi. Letošní farní pouť byla úžasná, nejmladší účastnicí byla malá Markétka K. /necelý rok/ a nejstarší účastnicí byla Libuška /82 let/. Celkově se do farní pouti zapojilo přes 30lidí přímou účastí a další nás podporovali duchovně z domova, což je samozřejmě úžasné a také sledovali na internetu pohyb zobrazení Luďkova telefonu. Naopak my putující jsme nesli naše blízké i ty, kteří nás o modlitbu žádali samozřejmě s sebou.