Zápis z pěší pouti

Pro 15. pěší pouť v roce 2019 jsme vybrali premonstrátský klášter v Teplé s hrobem Blahoslaveného Hroznaty. Hlavní společný úmysl – modlitby za farnost, ale také konkrétní prosby našich spolufarníků, kteří měli možnost na lístcích vkládat anonymně svoje prosby do dózy umístěné několik dnů před poutí v našem kostele.

Oficiálně byla pouť zahájena ve středu 15.května při večerní mši sv. v Čestlicích /sešlo se nás 11/ na závěr proběhla ještě krátká májová pobožnost. Před kostelem jsme ještě prodiskutovávali poslední detaily cesty a nabízeli jsme možnost navštívit poutníky v ubytovacích místech.

Ve čtvrtek 16.května jedna skupina poutníků vyjížděla vozem přímo do Petrovic u Rakovníka . Nás ostatní odvážel Milan autem na Zličín. Před 7.hod ráno jsme již cestovali autobusem do Rakovníka. Na autobusovém nádraží v Rakovníku nás čekalo překvapení : Blanky kamarádka a její maminka nám stylově z ošatky nabízely čerstvý chléb se solí a také koláčky.  Zanedlouho přijel Petr a převezl nás autem do Petrovic u Rakovníka. Naše skupina se zformovala před poutním kostelem Navštívení Panny Marie při modlitbě Ranních chval. Mírně mrholilo a bylo celkem chladno. Sešli jsme ještě ke studánce, kde ovšem voda netekla. U studánky jsme se modlili vstupní modlitby Růžence a pak nás 8 vyšlo na cestu se společným růžencem /radostným- za farnost, ze které vycházíme a za farnost, do které putujeme/, napojili jsme se na červenou turistickou značku a Luděk odeslal odkaz na zobrazování polohy telefonu na mapě, takže, ti, kteří se nemohou fyzicky zúčastnit, nás mohli sledovat na mapách.  Minuli jsme hrad Krakovec, překonávali jsme několik brodů, jedli jsme ze zásob, dopoledne jsme přečetli několik proseb našich spolufarníků z lístečků a modlili se Růženec světla. První odpolední Růženec, bolestný, byl obětován za naše osobní úmysly. Začalo se nám stýskat po kávě, ale to už jsme došli do Kožlan, rodiště Edvarda Beneše. U kostela si Luděk všiml, že tráva je tak vysoká, že tam nikdo nemohl dlouho jít, přitom kostel svatého Vavřince vypadal krásně. Pomodlili jsme se tedy společně odpolední breviář za oživení tohoto místa. Pak už nás čekala příjemná restaurace v Kožlanech s voňavou kávou a medovníkem. Některé z poutnic si objednaly raději kávy dvě. Posledních 7 kilometrů do Kralovic jsme si prožili u slavného růžence za církev a za další prosby našich farníků. Také nás Dana učila modlitbu Korunky Božího milosrdenství. V Kralovicích na faře nás očekával Páter Polák. Na faře jsme se seznámili s dvěma poutníky z Polska, kteří etapově putují do Santiaga de Compostela. Autem přijela Blanky kamarádka Ivana, která převezla Danu s Petrem pro auto do Petrovic. Petr odvezl naší sestru Danu na vlak do Rakovníka, musela se totiž vracet domů, ale byla ráda, že mohla jeden den s námi putovat. My ostatní jsme zasedli v místní restauraci k večeři. Obsadili jsme stůl pro 10 a u večeře se zajímavě debatovalo s milým panem farářem, ale bylo potřeba jít spát včas.

V pátek 17.května se stávalo velmi časně, protože od 6.00 byla v kostele svatého Petra a Pavla sloužena mše pro poutníky /bylo nás celkem 10/. Pak jsme se přesunuli na faru na společnou snídani. Rádi bychom dále debatovali, ale bylo potřeba vyrazit na cestu. První růženec jsme se modlili na konci Kralovic cestou k Mariánské Týnici – muzeum otevíralo až v 9.00, takže jsme raději kráčeli dále. V lese se s námi rozloučil Petr, který se vydal zpět pro auto a slíbil, že přijede za námi v neděli do kláštera. Zanedlouho jsme se v lesích sešli s Honzou, který nás sledoval přes určení polohy Luďkova telefonu. Modlili jsme se růžence, litanie, zpívali jsme, rozjímali, debatovali a opět se nám stýskalo po kávě. Káva Grande a Grande i Piccolino na nás čekala v zámecké restauraci v Manětíně. Poslední úsek našeho putování do Nečtin už jsme se velmi těšili na odpočinek v zamluvené ubytovně.  Sraz s paní provozní jsme měli před Nečtinskou restaurací původně v 18.00, ale doputovali jsme až před 19 tou hodinou. Paní nám naložila batohy a odjela Honzovi vydat klíče a vše ukázat , nás 6 se usadilo v restauraci na večeři. Turistická ubytovna v bývalém JZD byla skvělá, uléhali jsme unaveni na příjemné válendy po společné modlitbě Nešpor.

V sobotu 18.května časně ráno vyrazil Luděk na nákup snídaně a jídla na cestu. Po společné modlitbě a snídani jsme vycházeli do krásného dne směrem k obci Potok. Opět jsme četli úmysly našich farníků a modlili se růžence a zpívali. Kousek za Krašovem, když jsme se modlili za rodinu Anežky nás dohnala její maminka Lucka a ihned se k modlitbám připojila. Už nás putovalo 8. Dalších      5 poutníků na nás čekalo u Blažejovského rybníka. Dalibor je přivezl autem. U zchátralého kostel sv.Blažeje u rybníka nás čekalo kromě našich farníků zajímavé setkání s potomky odsunutých Němců, kteří zde měli u kostela piknik. Bylo jich zde kolem 30 a když jsme jim řekli, že jsme katolická pouť debatovali s námi a hostili nás. Všichni byli z Bavorska a vracejí se sem vždy jednou za rok. Pak jsme se začali modlit Růženec všichni a po prvním desátku vyrazil Dalibor s Vendulkou a Marií autem do Teplé nás 10 poutníků vyšlo na cestu. Modlili jsme se Růžence a Dalibor s Vendulou nám přijeli naproti na kolech do kláštera Nový Dvůr. V tomto trapistickém mužském klášteře jsme udělali krátkou přestávku. Debatovali jsme s bratrem v obchůdku. Poslední úsek cesty byl pro nás velmi náročný, tempo pochodu už bylo velmi pomalé a blížil se večer. Pohled na klášterní kostel byl úchvatný. 4 poutníci měli zamluvené pokoje v hotelu v areálu kláštera, nás 8 se přesunulo do prostorných 3 pokojů v klášteře. Rozhodli jsme se večeřet společně ze zásob v klášteře a navíc Libuška s sebou přivezla sekanou s bramborovým salátem a výbornou bábovku. Ostatní z hotelu se k nám později také připojili a přišel mezi nás i P.Kazda. Debatovali jsme dlouho, ale únava se projevila, takže jsme se postupně vytráceli do spacáků. P.Kazda měl v neděli 2 mše a slíbil, že dorazí na společný oběd, který je domluvený v jídelně.

V neděli 19.května jsme si přispali, na snídani jsme se trousili postupně a to už nám Luděk předčítal z Encykliky papeže Františka Laudato si´. Na mši sv. v klášterním kostele od 10.00 dorazili ještě naši další farníci. Hlavním celebrantem byl opat Filip Zdeněk Lobkowicz, krásně zpíval, u oltáře ministrovali i Luděk a Petr, nás ostatních se v lavicích sešlo 15. Další účastníci byli turisté i zahraniční. Po mši jsme se shromáždili u hrobu Blahoslaveného Hroznaty na společné modlitby a pak ještě Breviář v klášterní kapli a dále vynikající oběd s panem Opatem a Bratřími. Prostřeno bylo několik stolů. Debatovalo se u oběda příjemně, dorazil i P.Kazda. Po obědě Luděk předal Opatovi naši společnou sbírku pro klášter a vyšli jsme na prohlídku areálu. Knihovna byla úchvatná. Na společné kávě před klášterním obchůdkem, kde jsme si všichni nakoupili, za nádherného počasí s námi seděli Bratři a skoro se nám nechtělo loučit, ale odpoledne pokročilo. Rozdělili jsme se do aut a vyrazili postupně k domovu.

Celkově se do farní pouti zapojilo přes 25 lidí přímou účastí a další nás podporovali duchovně z domova, což je samozřejmě úžasné a také sledovali na internetu pohyb zobrazení Luďkova telefonu. Naopak my putující jsme nesli naše blízké, úmysly našich spolufarníků i ty, kteří nás o modlitbu žádali samozřejmě s sebou. Nejmladší účastnicí byla 15ti letá Anežka, která statečně putovala celých 95 napočítaných kilometrů a nejstarší účastnicí 83 letá Libuška, která s námi putovala posledních 15 km.

Fotogalerie zde.