Jste zde

Pěší pouť do Číhoště.

So, 20/05/2017 - 22:44

Zápis z pěší poutě do Číhoště

Pro rok 2017 jsme jako cíl farní pouti vybrali obec Číhošť /farnost Světlá nad Sázavou/ s hrobem mučedníka P.Toufara a hlavní společný úmysl - modlitby za kněze, jejich opravdovost a také nová duchovní povolání.

Oficálně byla pouť zahájena ve středu 10.května při mši sv. v kostele sv.Prokopa v Čestlicích /sešlo se nás 19/ a na závěr jsme se všichni modlili Mariánské litanie. Před kostelem se dlouho debatovalo, farníci, pro které není možno putovat dlouhou trasu, se snažili naplánovat výjezdy auty za námi do jednotlivých ubytovacích míst a samozřejmě do Číhoště v neděli.

Ve čtvrtek 11.května jsme se sešli před osmou v kostele a po Ranních chválách naše pětičlenná skupina vyšla směr Benice. Dana s Juditou nás doprovázely jen chvíli, ale stihli jsme se pomodlit společně alespoň první růženec /radostný/ za farnost naší a farnost do které první den putujeme. V Říčanech před kostelem se k nám připojila Ela, Luděk chvíli podebatoval s Páterem, který právě odcházel z kostela po mši a pak měl Luděk výborný nápad odkrýt polohu svého telefonu po celou dobu pouti na mapě na internetu a odkaz poslat všem farníkům. Tento skvělý počin vzbudil ohromnou radost, všichni, kdo se chtěli fyzicky připojit k putování měli stálou kontrolu kde se nacházíme a jak rychle postupujeme, a ti, kteří nás podporovali duchovně nás mohli sledovat doma na počítači. Při cestě kolem gymnázia jsme mávali Ivance a jakmile jsme vstoupili do lesů, modlili jsme se společně růženec světla za úmysl pěší pouti. Krátkou zastávku na breviář jsme měli u kostela v Mukařově a delší přestávku na oběd v restauraci nedaleko. Odpoledne jsme šlapali přes Vyžlovku a modlili se bolestný růženec za naše osobní úmysly a pak slavný růženec za Papeže Františka, biskupy, církev a naši společnost. Obdivovali jsme za krásného počasí přírodu a překvapilo nás, kolik odpadků se nachází u cesty, takže Ela sebrala pytel, který nazvala kabelkou a do něj začala přidávat plastové lahve, nalezené plechovky atd., Luděk nalezl velký plastový kbelík a cestou do Kostelce jej zaplnil nasbíraným odpadem. V Kostelci vše vložili do tříděného odpadu. Odměnili jsme se posezením v kavárně na sluníčku a pak jsme se přesunuli na lavičku na náměstí. Přede mší dorazil Petr a Zdena a pak také Dalibor s Vendulkou, takže do kostela nás přišlo 8 poutníků. Páter Lízner nás vítal, po mši jsme si odložili batohy na faru a šlo se na večeři do pivovaru. Debatovali jsme u velkého stolu dlouho. Večer pak Petr odvážel naši celodenní spolupoutnici Lucku, na kterou doma čekala její velká rodina a s Daliborem a Vendulou odjížděla Zdenka. My ostatní jsme s Páterem odešli na faru na přespání.

V pátek 12.května jsme vstávali brzo, v kapli na faře jsme se pomodlili Ranní chvály a už dojel Milan s Blankou, Anežkou, Kryštofem a bohatou snídaní. Ze zbytků jsme si ještě připravili svačiny na cestu, rozloučili jsme se s Páterem a před farou nám zamával i Milan a už nás 6 šlapalo do Kosteleckých lesů. Kousek za Kostelcem k nám díky Luďkovu zobrazení na mapách on-line přiběhl další poutník Honza. Celý den bylo nádherně, krásná krajina okolo nás, modlili jsme se růžence, rozjímali, při zastávkách jsme se dělili o nesené zásoby jídla a pití a také mysleli na naše blízké z rodin i spolufarníky. Na první obchod jsme narazili až ve Vavřinci, kde jsme si dokoupili vodu a děti odměnili zmrzlinou. Do Uhlířských Janovic jsme došli v pozdním odpoledni. Na náměstí byla pouze silně zakouřená restaurace, tak jsme se posadili v bistru nedaleko a to už se k nám přidala Zdena a pak do kostela na mši přijel Dalibor s Vendulou. Po mši nás Páter Miškovský odvedl na faru, která je zcela nově postavena a je opravdu nádherná a funkční. Společnou velkou hostinu již připravovala rodina Blanky /manžel Milan a obě dcery s partnery, přijeli 2 auty a měli s sebou obrovské zásoby jídla a pití/. Blanka totiž ten den slavila narozeniny a přála si je prožít s námi a samozřejmě se svými blízkými. Velký stůl se zaplnil, v téže místnosti předělené mobilní přepážkou zrovna zkoušel místní sbor, takže Blančina oslava byla s živou hudbou a bylo to super, seděl s námi i P.Miškovský i P.Procházka. V pozdních hodinách odjížděla Blančina rodina, odváželi Anežku a také Honzu, který spěchal domů, protože v neděli měli křtiny Markétky. A také se rozloučila Vendula s Daliborem a Zdenou. Po společných Večeních chválách se šlo spát.

V sobotu před sedmou ráno jsme už byli opět na nohou, Ela vyběhla do obchodu pro jogurty a my ostatní jsme uklízeli a připravovali společnou snídani. Páter se přidal k modlitbě Ranních chval, posnídali jsme, poděkovali, rozloučili se a krátce po osmé už naše pětice šlapala do přírody. První zastávku jsme měli v poutním místě Sudějov se studánkou s vyhlášenou občerstvující vodou. Celý den jsme se zase modlili růžence, rozjímali a sdíleli se navzájem. Obědvali jsme ve Zbraslavicích a odměnili se i zmrzlinou na náměstí a počasí bylo opět fantastické. Před Bohdančí už na nás mával Petr, který dorazil autem, takže se stal po zbytek pouti naším doprovodným vozidlem. Vystoupali jsme k rozhledně Bohdanka, kde jsme měli sraz s naším ubytovatelem. Strhla se krátká průtrž zrovna když jsme se schovali ke kiosku. Pak už jsme opět za hezkého počasí došli do Bohdanče, uložili si batohy u pana Velety a šli se podívat do opraveného kostela Zvěstování Páně. Zazpívali jsme si společně u varhan a večer nás čekala výborná večeře v hotelu Agnes.

V neděli 14.května jsme vstávali opět velmi brzy. Během Ranních chval přijela Jana a po krátké snídani /koláč od Petra/ jsme se rozloučili s panem Veletou a 6 nás vyrazilo spíše pomalým pochodem. Petr jel autem a díky zobrazení nás vždy potkal a chvíli doprovázel i pěšky. Pomodlili jsme se oba dopolední růžence a těsně před Číhoští, kdy se přidala Vendula s Daliborem i růženec bolestný za naše osobní úmysly. Před kostelem jsme se již vítali s ostatními, kteří přijeli auty /Karolina s Markétou a Zdenou, Miluška s Danou a Juditou/ takže na mši nás bylo celkem 15 poutníků. Kromě místních dorazil ještě jiný zájezd z Prahy, takže kostel byl plný. Místo na nás silně zapůsobilo, zvláště, když nás Páter Fiala vzal na faru, kde je muzeum umučeného P.Toufara se spoustou informací. Ještě než jsme se rozjeli k domovu šlo se na společný oběd do místní restaurace a pak před odjezdem jsme se smáli, že bude bitka o poutníka do vozu, protože míst v autech bylo dost a dost. Jana měla jako jediná svůj vůz v Bohdanči, ke kterému potřebovala zavézt. Samozřejmě jsem se nakonec domluvili a rozmístili se efektivně k přepravě, ani se nám nechtělo odjíždět, ale doma nás čekali naše rodiny.

Farní poutě 2017 se fyzicky zúčastnilo 32 poutníků a mnozí nás podporovali z domova duchovně, což se také počítá. Věkový průměr byl 50 let.

Celá fotogalerie z pouti zde.