Zápis z pěší pouti na Velehrad

Úmysly pěší pouti roku 2024:
1.Poděkování za všechny Boží milosti a projevy Božího přátelství v životě naší
farnosti.
2.Prosba o posílení důvěry v Boží milosrdenství při překonávání těžkostí v životě
farnosti.
3.Za šíření Boží radosti a pokoje pro přijetí reality Božího života v našem farním
společenství.
4.Prosba o ochranu naší vlasti na přímluvu našich patronů sv. Cyrila a sv.
Metoděje.
Každý den jsme se společně za chůze modlili růženec vždy dopoledne radostný
/za farnost, ze které vycházíme a farnost, do které putujeme/ a světla /za
společné úmysly poutě/ a odpoledne bolestný /za naše osobní úmysly/ a slavný
/za Papeže Františka a kněze/. Do společné modlitby růžence také vkládáme
prosby našich spolu farníků, kteří s námi neputují, ale napsali nám předem své
vzkazy a přímluvy na papírky, které vložili do nádoby v kostele, náhodně je vždy
vybíráme a nahlas přečteme. Ráno a večer je také čas na breviář, k modlitbám
se během dne připojují i ti, kteří naši nasdílenou polohu sledují doma na
počítači a již s námi putovat nemohou. Průběžně vkládáme na stránky i naše
fotky. Během let se také ustálilo společné hospodaření, které se osvědčilo
zvláště při hromadném obědě v restauraci. Základním vkladem do společné
peněženky jsou příspěvky našich fyzicky neputujících spolu farníků, tyto jsou
použity jako příspěvky pro farnosti, ve kterých přespáváme a také jako dar pro
cílové poutní místo. Každý z nás putujících vkládá na začátku určenou částku na
jídlo, přepravu a placené ubytování.
V pondělí 6.května 2024 nás 7 poutníků /Luděk, Alenka, Jára, Honza, Dáša,
Jana, Dana/ vyráželo Valašským expresem v 7.03 z Prahy hlavního nádraží,
zdárně jsme dojeli pouze do Českého Brodu a po hodině stání nás milá paní
průvodčí informovala, že došlo k úmrtí na trati a další cesta není průjezdná,
proto se musíme vrátit do Prahy. Bylo nám líto hlavně zmařeného života, takže
jsme se společně modlili za nešťastnou duši sebevraha. Vlak se vrátil do Prahy
na hlavní nádraží, ČD připojilo další soupravu a opět jsme vyrazili jako Valašský

expres v 9.03 směr Olomouc. Stále jsme seděli ve stejném kupé s platnou
místenkou a paní průvodčí nám každému vystavila poukaz na 60,-Kč jako
kompenzaci za zpoždění, za který jsme si u pojízdného občerstvení během cesty
nakoupili jídlo a pití. Dojeli jsme do Olomouce před polednem, proto jsme
využili přepravu autobusem od nádraží do Samotišek. Za pěší cesty stoupáním
na Svatý Kopeček jsme se modlili další růženec a přečetli první úmysly našich
spolu farníků. Před kostelem Jára hrál na trubku, prohlédli jsme kostel, chvíli
setrvali v rozjímání, občerstvili se a pomalu vyšli do Velké Bystřice. Na nádraží
se s námi rozloučila Dana M., která se vlakem vracela do Olomouce a pak zpět
do Prahy za nemocným manželem. Nás 6 putujících k večeru dorazilo ke
skautské klubovně do Doloplaz, kde nám mladý správce podle domluvy předal
klíče. Nakoupili jsme si v místním obchodě jídlo na večeři a snídani a celkem
brzy ulehli ke spánku na podlahu.
V úterý 7.5. se vstávalo časně, po snídani a úklidu klubovny jsme vrátili klíče a
vyšli na cestu. Procházeli jsme kolem krásné vodní nádrže Tršice, počasí bylo
nádherné a příroda ještě víc. Modlili jsme se, zpívali, povídali si a navečer
doputovali do Lipníku nad Bečvou na faru. Vysoký pan farář nás mile přivítal,
kluci vyrazili na nákup večeře, společně jsme se i s Páterem pomodlili breviář a
hodovali a povídali si dlouho do noci. Ti z nás, kteří ochutnali nabízené domácí
víno si jej nemohli vynachválit. Ve vedlejší místnosti zkoušel farní sbor, tak jsme
se cítili jako u nás na faře, kde také každé úterý probíhá zkouška sboru. Alenka
s Járou se na chvíli přidali u známých skladeb. Spalo se nám krásně, nemuseli
jsme rozbalovat karimatky, protože postelí bylo dostatek.
Ve středu 8.5. nás čekal náročný den, takže jsme vyráželi v 8.00 po snídani, Pan
farář se s námi rozloučil, farnost se scházela u objednaného autobusu a všichni
vyjížděli na výlet a nás 6 za mávání odcházelo s baťohy směr lom Podhůra. Den
byl opět nádherný. V Dřevohosticích Jana M. nasedla na autobus a jela na
Hostýn, kde jsme měli vyzvednout klíče od poutního domu a pokojů v brzkém
odpoledni, také jsme věděli, že s k nám na Hostýně připojí Maruška. Po strmém
stoupání jsme konečně večer dorazili na sv. Hostýn, měli jsme za sebou ten den
30 km a bylo to vskutku náročné. Na Hostýně jsme se dali do řeči s pánem,
který nám půjčoval švihadlo, ať si prý zkusíme poskočit, kdy prý si zase
zaskáčeme na Hostýně, tak jsme se tedy nechali strhnout a vesele jsme u
pramene vody skákali přes švihadlo. Spalo se nám krásně na postelích.
Ve čtvrtek 9.5. jsme začínali v 7.00 ranní mší sv. v bazilice, byl svátek
Nanebevstoupení Páně, pak teprve jsme společně posnídali. Vyšli jsme opět na

cestu po úvodní modlitbě růžence a přečtení prvních úmyslů a rozloučili se
s Janou, která se již vracela domů. Cesta byla krásná, počasí také ideální, přes
Rusavu a Fryšták jsme se pomalu blížili ke Zlínu. V pozdním odpoledni jsme se
usadili ve zlínském centrálním parku a občerstvovali se, bylo zde rušno a veselo,
přišla nás pozdravit kamarádka Alenky. Navečer jsme se rozhodli, že do Kudlova
na objednané ubytování v poutním domě popojdeme místní dopravou. Poutní
dům byl skvělým překvapením, moderně a jednoduše zařízen, pro vstup jsme
obdrželi klíče z kódovací skříňky, dali jsme si ještě jednoduché společné jídlo,
pomodlili se a zalehli do pokojů do spacáků.
V pátek ráno 10.5. jsme po společné modlitbě, snídani a úklidu vrátili klíč a
domluvenou částku za nocleh do kódovací skříňky / ještě, že si Honza
zapamatoval číslo kódu/ a spěchali na místní autobus, kterým jsme se převezli
po několika přestupech do Otrokovic. V autobuse jsme poutali pozornost
nesenými batohy a mluvou bez nářečí, takže se s námi dávali do hovoru ostatní
cestující. Bylo to veselé. Putování nás pak již vedlo přes krásné lesy a louky a z
dálky jsme opět viděli Hostýn a modlili se. Obědvalo se na ranči v Kostelanech
bohatě. Doputovali jsme do Zdounek odpoledne a sešli se s Petrem a v kostele
od 18.00 na mši sv. i s Janou a Františkem. Po mši jsme se přesunuli na faru,
kam za námi přišli i kněží z řádu sv. Vincenta, kteří zrovna konali ve Zdounkách
misie, seděli jsme okolo dlouhého stolu, pan farář nám nabízel koláče a
slivovici. Vyprávěli jsme nově dorazivším automobilovým poutníkům zážitky
z předchozích dnů a hodovali do noci. Uléhali jsme do spacáků až před 23 tou
noční hodinou.
V sobotu 11.5. jsme společně posnídali, batohy umístili do vozů a Petr
s Františkem přejeli auty na Bunč a Františkovým autem zpět do Zdounek
k faře. Před farou jsme přečetli první úmysly a spolu s panem farářem
Martinem jsme se modlili začátek růžence. Po požehnání jsme vyšli nalehko na
poslední den putování. Bylo stále krásně a pomalu jsme se přesouvali na
domluvenou zastávku na Bunči. Ochutnali jsme zde Valašskou kyselici a rozdělili
se. Maruška potřebovala dojít na Velehrad do 15.00, aby stihla autobus zpět do
Prahy a původně bylo domluveno, že ji Petr odveze přistaveným vozem, ale
vzhledem k dostatku času na sobotní etapu nakonec Petr s Františkem odjeli
pro Frantovo auto do Zdounek a přejeli na Velehrad a následně se nám vydali
v ústrety. Nás 7 ostatních poutníků pomalu šlapalo okolo holého vrchu na Salaš.
Po druhé hodině odpolední jsme už viděli Velehrad. Sedli jsme si na chvíli do
poutní restaurace a rozloučili se s Maruškou. Pak jsme se ubytovali
v objednaném perfektním apartmánu, kde jsme obsadili všechny 3 pokoje a

vyšli do kostela. Večerní mše sv. byla opět ze svátku Nanebevstoupení Páně, a
protože zrovna probíhala akce studentský Velehrad, bylo všude plno mladých
lidí. Všichni jsme se pak přesunuli do apartmánu a hodovali z nakoupených
potravin a veselili se do noci.
V neděli 12.5.2024 Luděk vyrazil brzy ráno na procházku okolím Velehradu a
posílal nám krásné fotky přírody, my ostatní jsme si odpočívali a teprve se sešli
v 10.00 v kostele ke mši, Jára byl opět s trubkou na kúru. Po mši sv. jsme se
přesunuli do poutní prodejny na nákup dárků a suvenýrů a pak do kavárny na
dortíky a kávu. Zabalili jsme se, předali klíče a nás 9 poutníků se přemístilo do
dvou aut a vydalo se na cestu do Čestlic. Věděli jsme totiž, že na farní zahradě
probíhá oslava biřmování a zároveň narozeniny Honzy Č. a bude tam také naše
spolupoutnice Maruška. Dojeli jsme právě včas, když začínala hudební
produkce a grilování bylo v plném proudu. Takže dobrá nálada nám vydržela do
pozdních nočních hodin.
Farní pěší pouť roku 2024 byla úžasná, strávený společný týden byl plný dojmů
a sdílení se, rozjímání a modliteb za nás i ostatní spolu farníky v různých
životních situacích, jsme rádi za posílané vzkazy a modlitební podporou na
dálku, vtipné komentáře na fotky. Ani jsme na pouti roku 2024 nepoužili
nesené pláštěnky. Celkově nás fyzicky putovalo 11, ale lidí se zapojilo
nepočítaně. Děkujeme a těšíme se na příští rok, pokud Pán dá a opět se farní
pouť uskuteční.

Fotogalerie zde: https://photos.app.goo.gl/33ETnAu2BkrMAXDA7