Dobrobazar 2012

 

Na Dobrobazar, který se letos konal 17. června, zavítaly na tři stovky návštěvníků a díky jejich štědrosti se podařila shromáždit částka 81 135 Kč. Větší část výtěžku (71 135 Kč) putuje na provoz mobilního hospice Cesta domů, za 10 000 Kč mohou nakoupit potřebné v Hospici Dobrého Pastýře v Čerčanech. (Hospicové občanské sdružení Cesta domů působí na území hlavního města, ale některé jeho služby mohou využít i mimopražští: například informační, poradenský a diskusní portál Umirani.cz.) Ještě několik číselných údajů: Lidé, kteří organizátorům osobně předali finanční dar, věnovali dohromady 28 000 Kč. Dražba letos vynesla 3 100 Kč.

Sedmý ročník Dobrobazaru provázelo velmi teplé počasí, farní zahrada proto byla příjemným místem pro strávení letní neděle a velkému zájmu se těšil i dětský koutek. Došlo k jeho přemístění a také ke zvětšení plochy, kterou mohli nejmenší využít pro hry a odpočinek, navštívilo ho v průběhu dne asi šedesát dětí. K dalším novinkám patřila obměna plakátů a cedulí, ty pomáhali tvořit žáci ze ZŠ Průhonice. Organizátorský tým si oblékl žlutá trička s logem Dobrobazaru.

Program Dobrobazaru opět oživila hudba – v zadní části zahrady vystoupili Sax & Rhythm, Kouband a Pepek a námořník. Kdo se chtěl v průběhu dne zastavit a připomenout si příjemce výtěžku, mohl si prohlédnout fotografie a podívat se na film představující činnost Cesty domů.

K předání symbolických šeků, které letošní Dobrobazar završí, dojde v neděli 15. července při bohoslužbě v kostele svatého Prokopa. Po ní jsou zájemci srdečně zváni na farní zahradu, budete mít možnost promluvit si se zástupci obdarovaných hospiců.

Děkujeme všem příznivcům a dárcům a těšíme se na příští ročník, na 16. června 2013. Opět podpoříme lidi na sklonku života.

 

Renata Skalošová

rozhodli jsme se, že i letos věnujeme výtěžek Dobrobazaru z velké části mobilnímu hospici Cesta domů. Možná se ptáte, proč vlastně podporujeme hospicovou péči - přesněji proč hlavně tu domácí? Co se dříve běžně dělo doma, odehrává se dnes v různých zařízeních. Domů už netrefíme a kolikrát vlastně ani nevíme, že se domů vrátit lze.¨

Známé úsloví praví, že smrt je naše jediná jistota. Ve společnosti 21. století je velkým tabu. Bojíme se jí - bojíme se bolesti, ztráty důstojnosti, že zemřeme sami, bez našich blízkých. 

V létě 2011 prováděla agentura STEM/MARK průzkum veřejného mínění, kterého se účastnilo 2101 respondentů (populace vs. zdravotníci zhruba půl na půl). Jeho závěr je velmi jednoznačný - lidé chtějí umírat doma (78 %), jsou ochotni se o své blízké starat až do konce (88 %) a i podle zdravotníků je pro umírající domácí prostředí místem nejlepším (88 %).

V čem je tedy problém? Proč skoro 75% lidí přesto umírá opuštěných, v nemocnicích či LDNkách? Proč nemůžou umírat tam, kde chtějí, tedy doma? Copak to nejde? Moc ne - domácí hospice si k péči většina z nás přizvat stále nemůže - je jich málo, nemají legislativní podporu a pojišťovny jejich péči nehradí (velmi jednoduše řečeno: naše legislativa zná pacienta, který tráví konec života v ústavu, ale nezná pacienta, který tráví konec života doma. Takže péči poskytovanou zdravotníky tímto způsobem nehradí).

Jak už bylo výše řečeno, letošní výtěžek poputuje opět, již potřetí za sebou, do Cesty domů. Jeho pracovníci doprovázejí terminálně nemocné a jejich blízké už jedenáctým rokem. Působí na území Prahy, ale že by "z toho něco měli jen Pražáci" není tak docela pravda. Např. půjčovnu pomůcek, poradenství či knihovnu provozuje Cesta domů celorepublikově. Především ale toto hospicové občanské sdružení usiluje o změnu legislativy, aby domácí hospicová péče byla dostupná každému, kdo by si to přál.

Pár slov chci také říct k využití našeho daru. Vloni jsme vybrali téměř 84,000 Kč a ač se tato suma může zdát v 16ti milionovém rozpočtu pouhou kapičkou, v poměru k 8 milionům, které CD vloni získala od dárců, už je to kapka o něco větší. Cesta domů uzavírala vloni hospodaření s přebytkem 800 tisíc Kč. Přebytek hospodaření tu má velký význam, protože díky němu se zaměstnanci neocitají začátkem roku, kdy ještě nejsou přiděleny žádné dotace a granty, bez výplaty. Poměřeno k této sumě už našich 89 tisíc tak zanedbatelných není.

V  roce 2011 jsme výtěžek věnovali na platy zdravotníků. Někomu se taková formulace může zdát příliš vágní, málo konkrétní. Co se tedy za naším darem skrývalo? Znamenal celých 63 dní péče o terminálně nemocné. Když uvážíme, že medián, nejčastější délka péče o pacienta, je v Cestě domů čtrnáct dní, znamená to, že díky nám mohlo být postaráno o čtyři lidi. O čtyři lidi, kteří si nemohli říct, že svůj odchod odloží – až se najdou peníze na lékaře a sestry, kteří by se o ně postarali. Snad bychom se mohli dozvědět i to, jak se ti lidé jmenovali. Ale věřím, že postačí, když si ty čtyři lidi prostě jen představíme.

Já osobně bych se vůbec nezlobila, kdyby Dobrobazar začal být už automaticky spojován s Cestou domů, někdo jiný to ale zase může vidět jinak. Rozhodli jsme se tedy letos obdarovat také Hospic Dobrého Pastýře v Čerčanech. I tam provozují mobilní hospic, který se jistě potýká s úplně stejnými problémy – především jak zaplatit zdravotníky. Chceme však vyjít vstříc všem našim dárcům, tedy i těm, kterým udělá radost věnovat finanční částku spíš na něco zcela hmatatelného (a na tom není vůbec nic špatného), a proto díl výtěžku, který poputuje do Hospice Dobrého Pastýře, bude využit na materiální vybavení.

Doufám, že je vám směřování Dobrobazaru sympatické a že i letos nás podpoříte.

Předem děkujeme!

 

Kateřina Pisková, hlavní organizátorka