Zápis z pěší pouti do Králík
Hlavní společný úmysl pouti 2025: za Papeže /zemřelého i nového/
Každý den jsme se modlili kromě breviáře za chůze růženec vždy dopoledne radostný /za
farnost, ze které vycházíme a za farnost, do které putujeme/ a světla /za společné úmysly
poutě/a odpoledne bolestný /za naše osobní úmysly/ a slavný / za Papeže Lva a kněze/. Do
společné modlitby vkládáme prosby našich spolufarníků, kteří s námi již fyzicky neputují, ale
svoje vzkazy a přímluvy napsali na papírky a vhodili je do nádoby umístěné v kostele,
náhodně je vybíráme a přečteme nahlas. K modlitbám se během dne připojují i ti, kteří naši
nasdílenou polohu sledují doma na počítači, průběžně vkládáme na stránky i naše fotky.
Společné hospodaření je výhodou zvláště při hromadném obědě v restauraci a nákupu
jízdenek. Základním vkladem do společné peněženky jsou příspěvky našich fyzicky
neputujících spolufarníků, tyto jsou použity jako příspěvky pro farnosti, ve kterých
přespáváme a také jako dar pro cílové poutní místo. Každý z poutníků vkládá na začátku
určenou částku a jídlo, přepravu a placené ubytování. Pro letošní pouť jsme se ještě za
vstupní poplatek zapojili do projektu Mary´s Meals, kdy každodenním nahlášením
nachozených kilometrů násobí i sponzoři svoje dary pro nákup jídla pro děti v Africe.
V neděli 11.5.2025 jsme se sešli na hlavním nádraží v Praze a odjížděli jsme rychlíkem ve
14.42 směr Brno. Měli jsme zakoupeno 6 místenek, vlak byl zcela plný, ale vyjíždělo nás 5 /
Luděk, Honza, Jára, Ela,Dáša/ Dana musela cestu vzdát vzhledem ke zdravotnímu stavu
manžela.
Před kostelem sv. Michaela v Brně se připojila Jana a šli jsme se pomodlit první růženec do
postranní kaple s obrazem Carla Acutise, od 18.30 pak P.Josef sloužil mši sv., na které opět
Jára troubil papežskou hymnu jako poděkování za zvolení Papeže Lva. Po mši jsme se i s
P.Josefem vydali do blízké indické restaurace na večeři. Ve 21.00 jsme dobíhali do kláštera
kapucínů na zamluvený nocleh. Bratr Maxmilián nám ukázal nově vymalované půdní
prostory s postelemi pro přespání.
V pondělí 12.5. se vstávalo časně, pomodlili jsme se a společně posnídali v klášteře v
přízemí a již jsme spěchali na vlak, který nás převezl do Brna-Řečkovic. V 9.00 jsme se
vydali po modré značce z Řečkovic směr Útěchov. Počasí bylo nádherné, v Adamově u
nádraží jsme se odměnili polévkou a kávou. Dál jsme putovali přes lesy kolem zříceniny
Čertův hrádek a již přes město Blansko kolem bývalého Ježkova mostu do kostela sv.
Martina od 17.45 na bohoslužbu. Růženec zde byl zpívaný s řadou přímluv. Večer se nás
ujala Anička a otevřela nám Katolický dům, kde jsme měli předem zamluveny 2 pokoje na
přespání. Kluci se vydali na nákup potravin na večeři a snídani a my jsme chystali ve velké
kuchyni čaj a nádobí a využili jsme samozřejmě nové sprchy. Večer s námi poseděl i P.Čupr
a farnice Anička, společně jsme se pomodlili Večerní chvály a odebrali jsme se do
příjemných postelí.
V úterý 13.5. po snídani a předání klíčů jsme zazpívali před kostelem, pomodlili se úvod
růžence a vyrazili po zelené značce. Opět bylo nádherně příroda kolem a všude jasná
zelená barva. Před polednem jsme dorazili do Petrovic a dali si vynikající oběd v “Restauraci
U hraběnky”. Na návsi ještě pomohl Luděk s Janou vyklopit starší paní kolečko s posekanou
trávou do biokontejneru. Paní se samou radostí dojala, že jsme poutníci, protože celou cestu
přemýšlela, jak kolečko do kontejneru zvedne, neměla ani vidle. Stála a mávala. Modlili jsme
se a putovali dál po zelené na Kunčičky, ale Luděk už silně trpěl bolestí zubu. Přiznal se, že
v noci nespal a nezabírají ani prášky. Nakrátili jsme tedy cestu busem z Kunčiček, odtud s
námi cestoval i řidič pražského metra, do Boskovic a v Boskovicích Luděk zamířil do zubní
ordinace. Zázrakem nalezl napodruhé ochotného mladého lékaře, který zjistil, že má zub
rozlomený, takže jej umrtvil, zbrousil, vytahal nervy a připravil k vytržení po návratu z pouti.
Dorazili jsme do Autokempu Bělá pod hradem u fotbalového hřiště na zamluvený nocleh v
chatkách. Paní správcová nám předala klíče a jelikož nikdo jiný v areálu nebyl, měli jsme
celý kemp pro nás. Batohy jsme uzamkli do chatek a vyrazili na večeři. Najedli jsme se v
“Šenku u rabína” restauraci v židovské čtvrti, kterou za 2.světové války vysídlili Němci a v
domě do vysídlení bydlel Moravský zemský rabín. Celá čtvrť je památkovou zónou. Cestou
zpět do chatek jsme překonali výškový rozdíl od hradu do údolí a poseděli ještě v prázdném
kempu. Po Večerních chválách jsme se uložili do chatek.
Středeční ráno 14.5. bylo velmi chladné, na teploměru byl 1 stupeň, tísnili jsme se v malé
kuchyňce kempu ve stoje u snídaně a vyrazili na autobus pro nakrácení trasy. Putovali jsme
po modré značce přes lesy až do Jaroměřic, kde nám byla umožněna prohlídka poutního
areálu Kalvárie s výkladem. Jaroměřice jsou jedním z určených poutních míst letošního roku
se svatou bránou. Mohli jsme si tedy zakoupit přívěsky Poutníci naděje. Oběd jsme si dali v
restauraci pod poutním místem a pak už jsme podél silnice docházeli do Jevíčka. Před
kostelem jsme se společně modlili růženec a od 18.00 začínala mše, která byla zároveň i
mší zádušní za místní lékařku. Po mši se skupina farníků s panem farářem ještě modlila
chvály. Na faře jsme se dozvěděli, že pan farář Slezák, který tak rychle odepsal, že nás
přijme na nocleh, je vážně nemocen a hospitalizován a Páter Kříž nyní obstarává chod
farnosti a sám se necítí zcela zdráv. Poseděli jsme nejprve na večeři v blízké restauraci,
měli již jen Pizzy, které jsme rozdělili mezi nás 6 poutníků a Pátera. Pak jsme se odebrali
opět na faru, P.Kříž ochotně přitápěl dřevem, aby bylo teplo a ulehli jsme do spacáků na
karimatky.
Ve čtvrtek 15.5. po společné modlitbě a snídani a také požehnání kněze na cestu jsme
vyráželi za mírného deště. Hodně jsme pamatovali na nemocného P.Slezáka, který tolik na
faře v Jevíčku vybudoval /např. modrou kuchyni ve stylu jižních států/, utovali jsme krajinou
a odpoledne se k nám připojila Maruška. Rozhodli jsme se stihnout dětskou mši u
františkánů v Moravské Třebové v 16.30, což se nám podařilo. Po mši jsme se vydali na
večeři a silně se rozpršelo. Tempo přinesení jídla a pití bylo tak pomalé, že nebýt vydatného
deště, již bychom odešli a to byl lokál téměř prázdný. Těšili jsme se na skautskou základnu,
kam dorazil i Petr s Luckou, večer nás tedy již 9 sedělo u velkého stolu a vyprávěli jsme si.
Na spaní jsme měli celý skautský dům včetně zázemí k dispozici. Navíc Petr s Luckou
dovezli spoustu jídla.
V pátek 16.5. byla celkem zima, batohy jsme umístili do Péťova auta Petr vyrazil na služební
cestu do Štítů a nás 8 poutníků spěchalo na autobusové nádraží. Nakrátili jsme si cestu
busem, v poslední otevřené samoobsluze jsme si nakoupili jídlo na celý den, vedl Jára s
Ellou, kteří měli ve výbavě rukavice. Jedlo se v přírodě z nesených zásob, modlili jsme se a
největší překvapení nás čekalo ve vesnici Cotkytle kde byl kostel sv. Jana Nepomuckého
/ten den byl jeho svátek/. Všichni už jsme toužili po kávě a jelikož nikde nebyl možnost,
poprosili jsme na obecním úřadě a paní byla velmi milá, uvařila nám kávu tureckou a pustila
nás do jedné z místností, kde jsme si kávu vychutnali. Pak už nás čekala deštivá a studená
cesta do Štítů. Ještě jsme se stihli převléct do suchého u skautů na domluveném noclehu a
spěchali jsme všichni na mši od 18.00Do kostela dorazila i Jana a František, takže už nás
bylo 11. Jak máme ve zvyku, Jára se zeptal, zda mají varhaníka a místní prohlásili, že
zpívají z kancioálu bez varhan, takže se přidáme s trubkou a zpěvem. Na úvod mše se
ovšem pan farář dotázal, zda máme dovolení od biskupa, nebo kněze, takže jsme tedy
zpívali bez troubení. Pak se pokusil celou věc komplikovaně vysvětlovat a celkově jsme
věděli, že vřelé přijetí vypadá jinak. O další debatu nikdo neměl zájem, přesunuli jsme se do
spojených kluboven skautů a mladých myslivců ve Štítech a vesele debatovali do pozdních
hodin u dlouhého stolu.
V sobotu 17.5. jsme se se Štíty rozloučili ranním troubením na náměstí, předáním kluboven
a nasedli jsme do aut, k přepravě posádek do Písařova. František s Petrem pak oběma auty
přejeli do Králík, kde jeden vůz zaparkovali a druhým se vrátili za námi na trasu a dál
putovali s námi přírodou po červené značce. Počasí nebylo sice příjemné, ale příroda a
rozhled krásný, modlili jsme se společně a kráčeli směrem k Hoře Matky Boží a poutnímu
místu Králíky. Areál byl zavřený, tak jsme sešli do města na ubytování. Vyložili jsme
zavazadla do apartmánu a Petr se s Františkem vydali pro druhé auto. Pak jsme zjistili, že
mše je od 17.00 né ve městě, ale a poutním místě, převezli jsme se auty, vydatně pršelo.
Stihli jsme si nakoupit oplatky a suvenýry v klášterním obchůdku a zúčastnili jsme se
kytarové mše, Jára se přidal s trubkou.Večer se slavio ve vyhřátém apartmánu.
V neděli 18.5. jsme nemuseli brzo vstávat, sešli jsme se u snídaně a modlili jsme se Ranní
chvály a do přímluv jsme ještě jednou četli všechny prosby a vzkazy našich spolufarníků z
lístečků. Vyklidili jsme apartmán a s batohy přejeli na Horu Matky Boží. Na parkovišti byl
poprašek sněhu. Jana se vydala po cestě hledat ztracenou náušnici / ztrátu zjistila u večeře/
a zázrak, na mši dorazila rozesmátá is nalezenou zlatou náušnicí, byla u okraje cesty, kudy
jsme včera přicházeli. Mši doprovázelo několik pěveckých sborů a velký orchestr. Ten den
se totiž konal festival ZUŠ open pardubického kraje sponzorovaný Nadačním fondem
Magdaleny Kožené, byla to nádhera, Páter Moravec měl laskavou promluvu. Zazněla Missa
brevis Jacoba de Haana, Biblická píseň A.Dvořáka a Panis Angelicus Cesara Francka. Na
Mši dorazila také Marunka B. s celou svou 7 člennou rodinou a Ruda s Lindou. Na
závěrečné fotce je nás tedy celkem 20 poutníků. Vzhledem k hroznému počasí jsme se s
Marunkou rozloučili před kostelem a nás 13 spěchalo třemi auty do Žamberka na společný
závěrečný oběd. V asijské restauraci jsme se vydatně najedli a do koruny utratili zbylé
společné peníze, pak už jsme se rozdělili do aut a spěchali k domovům plní zážitků a taky
trochu smutku, že už naše společná pouť skončila, ale o to víc naplnění odhodláním vyrazit
příští rok zase.
Pouti zdar!
Odkaz na fotogalerii zde:
Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer