Zápis z pěší pouti do Římova

Cílovým místem osmnácté pěší pouti byl zvolen Římov a hlavním společným úmyslem
modlitby za mír. Cestu jsme naplánovali po jižní svatojakubské cestě na celý týden.

Sešli jsme se v pondělí ráno 16.května na nádraží v Praze-Uhříněvsi a vlakem jsme se
přesunuli nejprve do Benešova a následně autobusem do Vlašimi. Ve Vlašimi si někteří
zakoupili Credencial poutníka pro sbírání razítek z cesty. Pomodlili jsme se úvod prvního
růžence za farnost, ze které vycházíme a za farnost, do které putujeme, přečetli první
anonymní úmysly našich spolufarníků a 7 putujících vyšlo po turistické značce směr Blaník
s radostným růžencem. Bylo značné teplo, takže jsme na Blaník vystoupali s několika
menšími zastaveními na pití nesené vody. Rozhledna na vrcholu byla sice uzavřena, ale na
lavičkách se nám odpočívalo zaslouženě, snědli jsme svačiny, Jára hrál na trubku a zazpívali
jsme si i cestou z Blaníku. Pomodlili jsme se druhý růženec světla za hlavní úmysl poutě a
přečetli další nesené úmysly. Oběd jsme si dali v restauraci v Louňovicích pod Blaníkem. Ella
se necítila dobře, Blanka s Janou a Verunkou se rozhodli počkat a popojet autobusem. Naše
skupina se opět sešla v Kamberku, díky zobrazování polohy Luďkova telefonu, tam jsme se
ovšem dozvěděli, že Elle stoupla teplota a musela se tedy vrátit domů. S modlitbou růžence
bolestného za naše osobní úmysly a dále slavného jsme v pozdním večeru doputovali na faru
do Mladé Vožice. P.Karas nás nadšeně přivítal a ubytoval v nádherně přestavěných stodolách
se sociálním zázemím a jelikož se již ochlazovala, dokonce zatopil v kamnech. Zašli jsme si na
večeři a pak ještě chvíli poseděli ve farních prostorách, pomodlili se kompletář a ulehli do
spacáků.
Ráno se vstávalo časně, snídali jsme před sedmou, protože od 7.30 pro nás pan farář sloužil
mši sv. v kostele. Po mši nám nabídl společně s dorazivším farníkem převoz ke kapli Panny
Marie u Ústějova, kterou nádherně opravili, je v ní umístěn zvon kardinál Beran, protože
právě na zámku Radvanov byl kardinál Beran v 50 tých letech internován a mohl navštěvovat
jedině tuto kapli, kde se modlíval. Společně jsme se právě v ústějovské kapli u kopie obrazu
Panny Marie – rozvazující uzly vztahů modlili a zpívali. Rozloučili jsme se a v pláštěnkách
vyrazili s modlitbou růžence směr Krchova Lomná a Bendovo Záhoří po červené turistické
značce. Došli jsme do Chýnova přes Pohnání, cestou jsme jedli ze zásob a modlili se růžence i
za přečtené úmysly našich spolufarníků. Vzhledem ke stálému dešti jsme si cestu z Chýnova
do Tábora nakrátili vlakem. Do Klokot nás 6 poutníků došlo před šestou hodinou večerní.
Složili jsme si batohy v poutním domě Emauzy a vyrazili na večeři, ke které se přidala i
dorazivší Jana. Uléhali jsme do spacáků po modlitbě kompletáře unaveni.
Ve středu se opět vstávalo před sedmou, vyběhli jsme pro pečivo a posnídali společně. Jana
s Verunkou se rozhodly pro přesun vlakem do Bechyně, ostatní jsme vyšli po červené značce
kolem Lužnice, cestou jsme se modlili růžence a zpívali si, obdivovali přírodu, již byl zase
krásný slunečný den. Doputovali jsme do Malšic a odtud jsme nakrátili trasu vlakem do
Bechyně. Na náměstí v Bechyni nás čekala s autem Zuzka s dětmi a další vůz s Libuškou,

Danou a Miluškou. Vzhledem k vedru jsme si dali pouze pití, Blanka se rozhodla odpoledne
pobýt se Zuzkou a dětmi, poutnice Jana pro bolest nohy popojet s Libuškou a na pěší trasu
do Týna opět kolem řeky Lužnice nás 5 vyrazilo záhy. Modlili jsme se růženec a obdivovali
přírodu, Jára zahrál na trubku. Do Týna nad Vltavou jsme stihli dojít po půl šesté a už jsme
všichni zaplnili lavice v kostele na farní růženec. Od 18.00 začínala kytarová mše sv. a po mši
ještě májová pobožnost s litaniemi. Poté jsme se všichni přesunuli na faru k hostině, kterou
přivezli naše sestry. Na mši dorazil i Hynek, který pobývá v Bechyni v lázních. U hostiny se
dlouho vyprávělo a když dorazil pan farář, tak jsme si i společně zazpívali. Večer jsme se
rozloučili s Hynkem, Libuškou, Danou, Miluškou, ale i s Janou M., která musela pěší pouť
vzdát vzhledem k bolesti nohy. Takže na noc nás zůstalo opět 6.

Ve čtvrtek jsme snídali po sedmé, společně jsme se pomodlili, Páter Hes nám udělil
požehnání na cestu a vyrazili jsme po červené turistické značce, tentokrát kolem Vltavy do
Litoradic. Cestou jsme se modlili a zpívali a v dálce jsme viděli elektrárnu Temelín. Bylo
krásně a putovalo se celý den přírodou se zastaveními na pití, jídlo a rozjímání. Zastavili jsme
se na opravované zřícenině Karlův Hrádek. Do kempu v Hluboké nad Vltavou, kde jsme měli
zarezervované dva pokoje, jsme dorazili po sedmé večerní ušlí a unavení. Po krátké večeři,
modlitbě a koupeli jsme ulehli do postelí s lůžkovinami, což byla po nocích ve spacáku
příjemná změna.

V pátek jsme opět vstávali časně a jelikož nebyla možnost snídat, spěchali jsme na autobus,
který nás převezl ráno do Českých Budějovic. V kavárně jsme posnídali a pak již nás šest
poutníků vyšlo s růžencem na pěší trasu přes Boršov nad Vltavou. Bylo krásně, příroda
kvetla, modlili jsme se a zpívali. K večeru jsme došli přes zříceninu hradu Dívčí Kámen do
kempu Koruna ve Zlaté Koruně, kde jsme opět měli rezervaci na nocleh. Dali jsme si večeři a
jelikož se opět blížila bouřka, pomodlili jsme se a ulehli.

V sobotu v 7.30 dorazil autem Petr B., sešli jsme se u snídaně, pak jsme umístili batohy do
Petrova auta a vyrazili na prohlídku cisterciáckého kláštera Zlatá Koruna. Po prohlídce jsme
se pomodlili a nás sedm poutníků vyšlo na pěší trasu. Modlili jsme se, zpívali a během dne se
nám ozval Dalibor s Vendulkou, že jdou po okruhu křížové cesty u kapliček kolem Římova.
Sešli jsme se v Římově k večeři a Dalibor odvezl Petra pro jeho auto s našimi batohy, které
zůstalo ve Zlaté Koruně.
K večeru jsme dorazili na faru do Římova, uvítal nás P.Zentler, nechali jsme si batohy na faře
a šli na prohlídku areálu poutního místa s kostelem Sv.Ducha a kopií domku Lorety. Celý
poutní areál se rekonstruuje, tudíž je pod lešením a přesto je to nádherné místo. Faru
obývají kněží, kteří jsou členy bratstva sv.Petra, slouží latinsky a v kapli na faře jsme se večer
zúčastnili společné modlitby kompletáře v latině. Na faře se pohybuje černý pes, co neštěká
a jmenuje se Opat.

V neděli od 8.30 se nás 9 poutníků zúčastnilo tridentské latinské mše sloužené v muzeu
poutnictví v Římově. Po mši jsme se rozloučili s kněžími, batohy přendali do aut a šli se projít
po zastaveních křížové cesty u opravovaných kapliček v okolí Římova. Pak jsme si ještě
dopřáli vydatný oběd v restauraci v Římově a přesně naskládáni do dvou aut vyrazili
k domovu.

Pěší pouť roku 2022 byla opět nádherná, těšili jsme se z času, kdy se můžeme navzájem
sdílet, modlit a podporovat, ochotně jsme se dělili o nesené zásoby a byli jsme rádi, že
nás podporují modlitbou i ostatní, kteří nemohou již putovat fyzicky, také my putující
jsme je nesli v duchu s sebou.

Fotky z pouťi