Zápis z pěší pouti 2023 do kláštera Marienthal

Úmysl letošní pouti 2023 : Žít v církvi a ve farnosti jako v dobré rodině 

Duchovní obsah našich poutí se ustálil na následujícím obsahu: Během dne se pomodlíme
všechny 4 růžence; před nimi připojíme přímluvu. Ty nám napíší anonymně naši farníci či
známí na papírek a podle počtu vybereme náhodně 3-4 přímluvy před každým růžencem.

• I. RADOSTNÝ  RŮŽENEC – za farnost z které vycházíme a za farnost do které putujeme
• II. RŮŽENEC SVĚTLA za úmysly poutě
• III. BOLESTNÝ RŮŽENEC za naše osobní úmysly
• IV.  SLAVNÝ RŮŽENEC za církev a Papeže Františka

Ráno a večer je ještě čas na breviář, který máme nahraný v mobilech.
Shodli jsme již brzy zjara na tom, že věnování celého týdne pouti nám přináší úplně jiný
prožitek, možnost soustředění. Pochopitelně ne všichni se mohou uvolnit na takto dlouho.
Nejdychtivější skupinkou čestlických poutníků, kteří mohli projít celou poutí od samého
počátku byli: Luděk, Dáša, Alžběta, Jára a Jana. Sraz byl ráno kolem osmé hodiny v pondělí 8.května na zastávce autobusu u
metra Střížkov. Naším východiskem pěšího putování jsme stanovili městečko Dubá.
Překontrolovali jsme kapsičku se všemi svěřenými úmysly. Luděk nasdílel polohu na
farním webu a začal plnit web aktuálními snímky a hlavně zahájili jsme prvním desátkem
růžence a prosbami našich spolufarníků.
První den vedl z Dubé od kostela Nalezení svatého kříže, kde jsme udělali symbolické foto
u brány. Naše cesta pokračovala na sever Kokořínskem a cílovým místem byl Úštěk.
V Čápskem dole jsme potkali staršího zvídavého trempíka Antonína, kterého zaujala naše
pouť. Jaro mu zatroubil na svou trubku u studánky a on nás obdaroval chladivým pivem.
I po následující dny nám občas poslal sms a my jemu společné fotky. Dychtivě jsme
přivítali lesní občerstvení u Skalky, prošli zříceninou Helfenburk a odbočili na dominantu
nad Úštěkem na Kalvárii na kopci Ostré. Za zvuku zpěvu Svěráka „Krásná si země má“
jsme se rozhlíželi do krajiny Českého Středohoří. V kapličkách na Ostré je instalovaná
výstava o zničených kostelích severních Čech po roce 1945-1989. Spoustu jsme jich na
naší pouti severními Čechami potkali; naštěstí některé se ještě mohou zachránit. Unaveni
jsme dorazili do Úštěku, kde jsme první noc měli zajištěné ubytování u evangelické obce
přímo na náměstí. V kostele před okny na nás dohlížel patron poutníků svatý Jakub
s typickou mušlí.
Druhý den jsme si prohlédli malebné městečko Uštěk s ptačími domky synagogou a
uličkami kolem hradu. Rozhodli jsme posunout východisko druhého dne do Blíževedel,
kam jsme se přesunuli vláčkem. S kopcem Ronov za zády a s modlitbou růžence a
s myšlenkami na ty, kdo nám svěřili na papírcích své prosby, jsme směřovali na sever.
V Kravařích jsme si prohlédli kostel a zvenku i starý skanzen Víseckou rychtu. Na
detailnější prohlídku jsme však neměli čas. Čekala nás dlouhá trasa Českým Středohořím
s minimem možností občerstvení. Luděk nám okořenil cestu Bobří soutěskou s úsekem
mimo turistickou trasu, kde jsme zdolávali zdivočelou přírodu. Při modlitbě růžence jsme
se spojili telefonicky i s Juditou. U Bobřího vodopádu k nám dorazil Honza a záhy
se naše skupina rozrostla konečně i o Blanku a adoptovanou Janu,
které dovezl manžel Blanky Milan. Přijela nás pozdravit i Zdenka. Radost nad shledáním
byla o to větší, že dovezli i jídlo. Rozrostlá skupinka pak již chudší o motoristy putovala
po zelené a modré značce do cíle druhé etapy – do Horní Police. V krásném opraveném

areálu poutního místa se nás ujala paní Hájková. Provedla nás kostelem Navštívení Panny
Marie a díky vstřícnému přístupu pana faráře a jeho farníků jsme mohli sami přespat
přímo na faře. Na rozdíl od krásného poutního místa nejsou vstřícní podnikatelé obce
k návštěvníkům. Ze zakoupených surovin ve večerce jsme si sami narychlo museli uvařit
jednoduché společné jídlo a pak už jen ulehli do svých spacáků. Ráno nás přivítalo slunce
v oknech fary, inspirovaly nás vzorné vyvýšené záhony na farní zahradě. Vyrazili jsme
přes Žandov na nejdelší trasu celé poutě. V Kamenickém Šenově jsme poobědvali. Před
městem Prysk jsme prošli pískovcový areál - křížovou cestu a Boží hrob. Sestoupali jsme
kolem Riedlovy jeskyně na spojovací silnici do Chřibské. Tady jsme se po zhodnocení
velikosti puchýřů a sil rozdělili na dvě skupinky. Jedna se vyhnula dalším strmým
stoupáním a směřovala do cíle po silnici. Druhá skupinka se nechala přesvědčit o kráse
přírodního čedičového útvaru Zlatý vrch neboli Zlatý kůň a musela šplhat do kopce kolem
Pustého zámku. Odměnou nám byla jak vyhlídka, tak i zajímavé fotky bývalého
čedičového lomu, který si nezadá se známějšími varhanami u Práchně. Do penzionu
Sklářská hospoda v Krásném Poli obě skupinky dorazili skoro současně. Se zaplacením
ubytování jsme mohli využít i sponzorované jízdenky, kterou zavedli po požáru
v Českosaském Švýcarsku pro tuto oblast.
DUkapku jsme mohli využít hned následující den při nablížení do centra Chřibské. Luděk
se určitě díky inspiraci dukapkou rozhodl pro rychlou neplánovanou návštěvě svého
kamaráda v léčebně. Děkujeme severočeským sponzorům.
Z Chřibské vedla naše trasa za obvyklého scénáře modliteb do Krásné Lípy. Hladoví a
žízniví jsme ocenili krásně zrekonstruovaný pivovar Falkenštejn na náměstí v Krásné Lípě
s pestrou nabídkou piv. Na oběd se k nám zde připojil i nový poutník Mirek, manžel Jany.
Posílení někteří i značkou Svižný Emil jsme se vypravili na druhý úsek vedoucí kolem
Dymníku do Rumburku. Svižné tempo jsme museli dodržet, abychom dorazili na
smluvenou faru před šestou hodinou. Povedlo se a po odložení batohů na přívětivé faře
jsme pospíchali na večerní mši. Po ní jsme se setkali i s panem farářem Kujanem, se
kterým jsme domlouvali naše přespání. Byl tak hodný, že nás ještě v podvečer vzal do
Lorety a provedl nás za podrobného výkladu celým areálem včetně kostela a všech
zákoutí. Naše bolavé nohy již rezignovali na detailnější prohlídku zahrady kolem. A to nás
ještě večer čekala společná slavnostní večeře na počest narozenin Blanky s hudebním
doprovodem Járy a jeho nedaleko žijícího příbuzného s akordeonem. Večer jsme s panem
farářem domluvili i scénář na následující den.
Ráno jsme si pospíšili a částečně autobusem a částečně s autem pana faráře jsme dojeli
do baziliky ve Filipově. Vyslechli jsme si historii zázračného uzdravení Magdaleny Kadové
v roce 1866. S vědomím slov, které pronesla Panna Maria Magdaleně :“Mé dítě, teď se
uzdravíš“ jsme se opět pomodlili i za úmysly naší pouti. Toto místo bylo dalším vrcholem
naší letošní pouti.
Po navrácení zpět do Rumburku jsme s dukapkou a autobusem dojeli až za blízké hranice
do německého města Seifhennersdorf. Tímto se náš ročník pouti dostal poprvé za
hranice. Směřovali jsme k Žitavě. Do Žitavy za námi dorazila autem Eva, která
nás večer provedla městem spojeným historický i s českými dějinami. Obchůzka
směřovala kolem početných kostelů a vylezli jsme i na vyhlídku ve staré sýpce na
náměstí. Večeřeli jsme pak dovezené pochutiny v rezervovaných dvou apartmánech. To
už s námi večeřeli i Petr a Alenka, kteří se připojili na víkend.
Sobotní ráno začalo kávičkou na žitavském náměstí, museli jsme se vyfotit u žitavské
úzkokolejky a poslat pozdrav našemu panu faráři Mirkovi s oblíbeným vláčkem. Cílová
etapa vedla kolem hraniční řeky Nisa až do kláštera Marienthal. Naproti nám šli František s Janou, kteří měli za úkol pro nás vyzvednout klíče od ubytování
v klášteře.

Jaká radost byla, když jsme dorazili po šesti dnech pěšího putování do majestátního
nádherného kláštera Marienthal! Společné ubytování jsme měli v domě svatého
Clemense. Teď již nalehko jsme si mohli prohlédnout celý areál kláštera, kostela i blízkou
restauraci. Unavení a šťastní jsme vstávali na nedělní bohoslužbu. A na ní se k nám
připojili i další naši motorizovaní farníci – Dalibor a Dana, Dana s Milanem. Zajela za námi i z Frýdlantského výběžku Markéta.
Ani po bohoslužbě se nám nechtělo skončit. Znovu jsme přednesli všechny prosby, které
jsme donesli až do cíle. Luděk ponechal na závěr poslední lístek, který se od všech
ostatních lišil. Neobsahoval jako všechny ostatní prosby ale PODĚKOVÁNÍ. Ano i my
všichni ostatní chceme poděkovat v závěru pouti. Mimochodem patří se poděkovat i všem
spolufarmíkům za příspěvek do kasičky! To největší poděkování však míří jinam…
Děkujeme Pánu Bohu a Panně Marii, jejíž zasvěcené památky jsme míjeli po celé trase.
Děkujeme za sdílený prožitý pocit sounáležitosti mezi námi-ať už jsme mohli být osobně
na pouti nebo s těmi, kteří byli v duchu s námi doma. Děkujeme za vnímání krásy z
jarní přírody, za krásná setkání se všemi lidmi po cestě, za společný čas a klid. Ať nás
tento povznášející pocit provází po celý rok.