Zápis z pěší poutě do Neratova v Orlických horách

Cílovým místem pro sedmnáctou pěší pouť byl vybrán kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově v  Orlických horách a hlavním společným úmyslem modlitby za farnost. Všichni jsme se již společného putování nemohli v Covidovém roce dočkat, posunuli jsme termín na poslední květnový týden, kdy většina poutníků již byla naočkována minimálně první dávkou a rozhodli jsme se rozložit pěší trasu na celý týden.

V pondělí 24. května 2021 v půl osmé jsme se sešli u pokladen v Praze na hlavním nádraží a zakoupili jsme si skupinovou jízdenku do Třemošnice. V rychlíku do Čáslavi panovala výborná nálada, obsadili jsme větší kupé, protože nás bylo osm / Luděk, Peter, Jára, Blanka, Dáša, Jana B., Jana a Ela/. Rozdali jsme si náramkové desátkové růžence z klokočí, které pro letošní pouť vyráběla Dana P. ve spolupráci s Daliborem a Jára rozdal zpěvníčky také speciálně připravené. Luděk mezitím nasdílel polohu svého telefonu na mapy z odkazem z farních stránek a průběžně umísťoval fotky. Z Čáslavi jsme pro výluku museli přestoupit do autobusu, který nás dovezl do Třemošnice. 

Blízko zámku jsme se pomodlili úvod růžence a přečetli první anonymní úmysly našich spolufarníků a vyšli na cestu s modlitbou radostného růžence za farnost z které vycházíme a za farnost do které putujeme. Během dopoledne jsme se na cestě ještě modlili růženec světla za úmysly poutě. Přestávku na oběd jsme si udělali u přehrady Seč, kde jsme na lavičkách pojídali vlastní zásoby. Dál cesta pokračovala přírodou, v Bojanově jsme se u kostela modlili breviář a odměnili se kávou u stánku. Odpoledne jsme se modlili bolestný růženec za naše osobní úmysly a slavný růženec za církev a Papeže Františka, samozřejmě jsme nezapomínali na nesené úmysly od našich spolufarníků. Při snaze nakrátit si cestu jsme se museli prodírat houštinami, ale neopustila nás dobrá nálada, vedoucí výpravy získal přezdívku poručík Dan. Výstup k rozhledně Bojka již byl značně náročný, zvedl se obrovský vítr, který nám značně komplikoval oblékání pláštěnek, za deště jsme doputovali na faru do Nasavrk. Ubytovali jsme se v pokojích v penzionu U lípy, nakoupili jsme si jídlo k večeři a společně s P. Čtvrtečkou jsme se pomodlili Večerní chvály a u večer se dlouho živě debatovalo. 

V úterý jsme vstávali časně, od 7.00 pro nás pan farář sloužil mši sv. v kostele. Četlo se zajímavé čtení z knihy Tobiáš a Páter nám na cestu věnoval medailku s archandělem Rafaelem a kupodivu ji předal Janě, která slavila v pondělí nejen svátek, ale i narozeniny. Přesunuli jsme se do penzionu ke snídani, kterou přichystal Peter a po zaplacení za ubytování jsme vyrazili na cestu. Putovali jsme přes Žumberk, Smrček a Silnici, modlili se růžence, breviář a vzpomínali na naše spolufarníky a blízké. Větší přestávku s jídlem z nesených zásob jsme si udělali na louce u kostela v obci Skála, která se rozkládá jak pod skálou, tak skutečně na skále. S modlitbou jsme putovali kolem kaple sv.Anny k poutnímu místu Chlumek. Na okraji Luže jsme objevili první otevřenou předzahrádku restaurace, neodolali jsme čepovanému pivu a pan hostinský nám doporučil konkurenční restauraci blízko fary na večeři. Na faře nás přijal P. Hubálek, nechali jsme si batohy za dveřmi a vyrazili hladoví na večeři. Vzhledem k postupující únavě jsme si brzy rozložili karimatky a zalezli do spacáků. 

Ve středu pro nás od 7.00 pan farář sloužil mši sv. v kostele, při které jsme i zpívali. Pak jsme se přesunuli na společnou snídani na faru. Debata byla zajímavá a nechtělo se nám odcházet, ale byla před námi další etapa. Rozloučili jsme se, předali vybraný finanční příspěvek a vydali se na Chlumek k poutnímu kostelu Panny Marie Pomocnice křesťanů, který pro nás Páter nechal otevřít. V kostele jsme se modlili úvod růžence, přečetli další úmysly a před kostelem do kraje Jára zatroubil. Pak jsme vyšli směrem ke zřícenině Košumberku s modlitbou radostného růžence za farnost z které vycházíme a za farnost do které putujeme. Naše další kroky směřovaly přes Střemošice, Řepíky do Vysokého Mýta, kde jsme se po odměnili obědem a kávou. Zastavili jsme se v kostele, modlili se dále při cestě růžence a dorazili jsme po páté hodině do domluvené skautské klubovny v Chocni, kde jsme pouze složili batohy a spěchali na mši od 18.00 v kostele. Po mši jsme se chtěli navečeřet v blízké restauraci, ale mohli jsme být pouze u venkovních stolečků a vzhledem k zimě a silnému dešti jsme jen rychle snědli polévku a spěchali do klubovny. Nakoupili jsme si zásoby a v klubovně u horkého čaje se debatovalo a četli jsme si informace o Světluškách. Dámský pokoj brzy ulehl do spacáků a pánové v klubovně Světlušek o chvíli později.

Ve čtvrtek po snídani se k nám připojil Pavel, který přijel do Chocně vlakem. S modlitbou růžence jsme putovali kolem Tiché Orlice, ovšem stezka byla v rekonstrukci, takže jsme se museli přesunout po silnici do Brandýsa nad Orlicí a dále do Říček, kde byl domluvený sraz s Libuškou, která nám spolu s Danou vezly oběd. Jenže Libuška si v navigaci zadala Říčky v Orlických horách a ve stanovený čas se nacházela o zhruba 50 km jinde. Zhltli jsme zásoby a po telefonu jsme se domluvili, že poputujeme dále. V obci Dolní Libchavy si většina nakrátila cestu vlakem. Pouze Pavel, Luděk a Ela se rozhodli jít pěšky a do vlaku nám dali i svoje batohy. Všichni jsme se sešli v Lanšperku. Libuška s Danou nám rozlévali kávu a čaj, posilnili jsme se, většinu batohů přesunuli Libušce do auta a nalehko putovali s modlitbou k Horákově kapli. U Mariánského pramene už na nás čekala nejen Libuška, ale i Petr B. Pak jsme již všichni seběhli na faru do Dolní Dobrouče. Páter Fiala nás uvedl do krásné vestavby kde jsme začali rozkládat dovezené jídlo. Brzy se ale rozloučila Libuška s Danou, protože potřebovali za světla dojet domů. U večeře se opět s Páterem debatovalo. Pánský pokoj tentokráte již čítal 5 mužů a dámský pokoj 5 žen. Po modlitbě Večerních chval jsme ještě každý ochutnali pravý třtinový rum, který dovezl Petr. 

V pátek pro nás P. Fiala sloužil mši sv. od 7.30 v kostele, pak jsme se přesunuli na faru na snídani. Zbylé jídlo a větší část zátěže jsme přesunuli Petrovi do auta, které zůstalo v Dobrouči a vyrazili jsme s modlitbou růženců na cestu. V Letohradě jsme se v kostele sv.Václava modlili Anděl Páně a pak jsme se v zámecké restauraci u venkovních stolečků výborně naobědvali. Dál nás cesta vedla přes Nekoř do Pastvin. Modlili jsme se a zpívali si, až jsme doputovali k Marunce do roubené chalupy. Měla pro nás napečené koláče. Pak jsme se všichni i s Marunkou a jejími třemi holčičkami vydali na mši do Klášterce nad Orlicí, cestou přes les jsme se všichni společně modlili slavný růženec. Přede mší jsme se ještě zastavili u hrobu Anny Bohuslavy Tomanové. Na mši dorazilo další auto s Jiřinkou, Luckou, Jendou a Verunkou. Po mši byla ještě májová pobožnost a pak už nám Marunka otevřela Kláštereckou faru v rekonstrukci, kde již měla pro nás připravenou polévku. Jiřinka dojela s Petrem pro jeho vůz do Dobrouče a u večeře už nás byl plný dlouhý stůl a na nocleh nás zůstalo 14. 

V sobotu ráno jsme se vypravili dokoupit zásoby ke snídani a brzy dorazila Ivanka dalším autem. Část věcí jsme opět umístili do vozů, předali klíče a všechna tři auta odjela do Neratova, ostatní poutníci vyšli na cestu s modlitbou růžence. Jiřinka převezla Ivanku a Petra svým autem za námi a připojil se k nám i Petr Z. /místní farník/, modlili jsme se, zpívali si, cesta vedla krásnou stezkou lesem přes Pašeráckou lávku, Horní Hájovnu, dále Jiráskovou cestou kolem pěchotních opevnění. Jedlo se na cestě, střídavě padal déšť i kroupy, občas se ukázalo sluníčko, míjeli nás cyklisté. Pro velkou únavu část poutníků volila přímou cestu do Neratova, někteří jsme si udělali malou odbočku na tvrz Hanička, která ovšem byla uzavřena, takže jsme prudký liják přečkali pod blízkým přístřeškem a Jára nám hrál na trubku a zpívali jsme i pro pobavení další rodiny, která se pod altánem schovávala. V podvečer jsme již zahlédli Neratovský kostel. Na chatě Neratov jsme se ubytovali do objednaných pokojů a přesunuli se do kostela. V kostele jsme se modlili Večerní chvály a v přímluvách jsme opět přečetli všechny úmysly našich spolufarníků. Večeře na předzahrádce restaurace byla náročná kvůli zimě, spěchali jsme proto do chaty. Debatovali jsme a pak v pozdním večeru se část poutníků přesunula do potemnělého kostela. Ivanka předzpěvovala, bylo to nádherné, škoda, že nebyla jasná obloha, protože bychom skleněnou střechou kostela viděli noční oblohu. V pohodlných pokojích jsme usínali pozdě. Na chatu dorazila Libuška s kamarádkou Janou, takže poslední noc nás bylo 17.

V neděli jsme se pomalu trousili na snídani formou bufetového stolu, pak zabalit zavazadla a na mši přijelo další auto s Rudou, Kryštofem a Daliborem a Jirka dalším autem. Mše sv. začínala v 10.00. Po mši odjížděla Ivanka s Luckou a dětmi, pro 10 lidí jsme měli objednaný oběd a ostatní se přesunuli do restaurace. Ještě jsme si stihli nakoupit dárky a pak nastalo loučení. Unavení a šťastní poutníci se vydali na cestu k domovu v jednotlivých autech.

Pěší pouť roku 2021 byla opět nádherná, těšili jsme se z času, kdy se můžeme navzájem sdílet, modlit a podporovat, ochotně jsme se dělili o nesené zásoby a byli jsme rádi, že nás podporují modlitbou i ostatní, kteří nemohou již putovat fyzicky, také my putující jsme je nesli v duchu s sebou.

Fotogalerie zde.