Zápis z pěší pouti do Kryr

 Zápis z pěší pouti do Kryr a pár fotografií

 Fotogalerie zde

Cílem našeho letošního putování byla obec Kryry a hlavním společným úmyslem – modlitby za průběh církevních restitucí, aby zbytečně nevyvolávaly nedobré nálady s negativním postojem k církvím ve společnosti .

 Oficiální zahájení proběhlo při Mši sv. ve středu 7.5. 2014 po 18.té hodině / sešlo se nás asi 14/, pak jsme se přesunuli na faru k malému občerstvení a probrali poslední detaily cesty. Po společné modlitbě Večerních chval jsme se odebrali včas ulehnout a někteří ještě něco málo přichystat na cestu.

  Odjížděli jsme ve čtvrtek 8.5.2014 autobusem v 7.45 z Čestlic směr Opatov-dále metrem na hlavní nádraží a ostatní poutníci se přidávali. Zakoupili jsme skupinovou jízdenku do Berouna, čímž se pro každého z nás cesta výrazně zlevnila. V přeplněném vlaku se nám 8 poutníkům podařilo najít sedačky v horním patře a nejmladší účastníci rozbalili svačinu. Vtom se přišel za České dráhy omlouvat průvodčí, že došlo k chybě na elektronických cedulích a náš vlak odjíždí ze zcela jiného nástupiště. Cestující se překotně drali ven na eskalátory a naše výprava též. Další jízda patrovým „Elefantem“ již byla poklidná, ochutnávali jsme si svačiny, diskutovali jsme se spolucestujícími,… Do Berouna měla dorazit druhá skupina v počtu 5 osob, ale oznámili nám mírné zpoždění, proto jsme raději vyrazili a první zastávku na společnou modlitbu udělali v kostele sv.Jakuba v Berouně. V obci Zdejcina se celá naše výprava konečně sformovala a během dopoledního putování jsme se modlili breviář a růženec, Dalibor nám ukazoval různou zajímavou faunu a ohromil nás znalostí přírody. Oběd nás čekal v „keltské“ restauraci v Nižboru. Odtud také odjížděli vlakem domů Libuška, Dalibor s Vendulou a naopak Petr s nejmladším účastníkem poutě Péťou /čtyřletý, který se bránil tomu, že za pár dní mu bude 5/ napřed vlakem do Zbečna.

Odpolední etapa přes kopce a lesy byla krásná s několika krátkými zastávkami na modlitby, ovšem bez Dalibora jsme nedokázali pojmenovat některé květiny. V podvečer jsme dorazili do Zbečna na faru, kde nás kromě Pátera Scarana srdečně vítali i oba Péťové.

Páter nás provedl celou farou a ukázal místnosti k noclehu, kuchyňku a sociální zařízení, omlouval se, že se nám teď nemůže věnovat, ale my jsme byli moc vděční za přijetí a tak jsme se rozložili v altánu na zahradě a už dorazili naši manželé H. s prádelním košem jídla a pití. Večeře pro všechny byla vynikající, nálada i přes mírný chlad skvělá a zvláště děti po jídle začaly prozkoumávat zákoutí farní zahrady. Před odjezdem našich dodavatelů proviantu Luděk svolal všechny k modlitbě Večerních chval. Uléhali jsme kolem 22.hodiny do spacáků.

  V pátek 9.5.2014 se vstávalo před 7.hodinou, i Páter byl již na nohou, takže se do fary dostal Petr B. se snídaní. Ve farní kuchyni jsme se pak všichni pomodlili Ranní chvály, Páter nám dal požehnání na cestu, rozloučili jsme se a 11 poutníků kolem půl deváté opouštělo krásné Zbečno. Původně jsme chtěli obědvat v Městečku, ale podařilo se nám dojít až do Pustovět, kde nás pan hostinský obsloužil před otevírací dobou. Stezky se dále kroutily kolem Rakovnického potoka a celých 20km příjemně při modlitbách ubíhalo /Péťové opět využili ČD/. Na ubytování v Rakovníku nás očekávali až v 19.00, takže jsme došli na náměstí, před zavírací hodinou děti odměnili zmrzlinou a čekali na Mši sv. před kostelem sv.Bartoloměje /17.30/, na kterou se připojila i Ela. Souhrou náhod zastupoval rakovnického p.vikáře P.Kružík z Petrovic u Rakovníka, kde jsme podle původního plánu chtěli nocovati, ale P. byl nesehnatelný. Rozloučil se s námi Petr B. a na přespání do ubytovny TJ se nás tedy hlásilo 11. Došli jsme si na večeři do restaurace, holky nakoupily potraviny na snídani a při čekání na sprchu jsme probrali sobotní trasu. Večerní chvály jsme se modlili dohromady již každý ve svém spacáku.

  V sobotu 10.5.2014 se vstávalo kolem sedmé. V přilehlé kuchyňce Blanka  začala chystat snídani, po společné modlitbě i soukromých přímluvách jsme uklidili přidělenou místnost, vrátili klíče a utíkali na vlakové nádraží v Rakovníku. Poslední den jsme si tedy vzhledem k délce trasy /cca 35km/, únavě a věku dětských poutníků, oživili cestu jízdou motoráčkem do Jesenice, kde nás již čekal Honza K. s Jirkou B. Vyrazilo se poté po zelené turistické značce přes lesy a  Krtské skály. Velké překvapení nás čekalo v Krtech. Původně jsme neočekávali, že se během soboty naobědváme, ale v místní hospodě měla paní navařené výborné vepřové na paprice, které jsme si s chutí zakoupili a všech 13 se nás skvěle najedlo. Péťové využili ČD do Kryr. Další větší zastávku jsme udělali na zřícenině hradu Petršpurk, kde jsme se modlili v polozničené kapli. Poslední etapa byla asi nejnáročnější vzhledem k výstupu do kopců a dokonce i na dětech byla patrná únava. Konečně jsme dorazili k z technických důvodů uzavřenému kostelu v Kryrech. A dále před farou už nás vítal Páter Hurt. Na večeři už měl pro nás připravené rizoto, modlili jsme se, hodovali, děti si nejprve po večeři hráli stolní fotbálek, který byl k zapůjčení a pak padly do spacáků a my dospělí jsme v dobré náladě popíjeli a debatovali u příjemně rozpálených kamen až do pokročilé noční hodiny.

V neděli 11.5.2014 se snídaně podávala kolem 8. pak následoval společný přesun do kaple na faře k modlitbě Ranních chval s řadou soukromých i společných proseb i s P. Josefem. Před hlavní nedělní Mší jsme očekávali během korzování po náměstí dojezd dalších poutníků s vozy. V 10.00 již byla kaple zaplněna do posledního místečka. Mše sv. byla nádherná, radostná a plná jednoty. Zbytek dopoledne uběhl v debatách s místními farníky u kávy. Na farní zahradě jsme se v čase oběda všichni balili do bund, choulili u grilu a pojídali výborná kuřecí stehýnka a klobásky. Pak nás P.Hurt vzal do kostela a tam bylo jasné proč je uzavřen, hrozí zřícení krovu, odpadávají cihly, tak jsme se alespoň všichni dohromady uvnitř modlili breviář. Ještě jsme stihli vystoupat na Schillerovu rozhlednu, ze které je úchvatný pohled na okolí, pak zpět na faře vypít kávu a už nastalo velké vzájemné loučení.

Letošní farní poutě se fyzicky zúčastnilo 26 poutníků a 2 čtyřnozí kamarádi, někteří putovali celou dobu, jiní vybranou etapu a mnozí další nás samozřejmě podporovali duchovně a bylo to opravdu znát. A jako malou zajímavost pro 10.tý ročník můžeme přidat i věkové rozložení účastníků : nejmladšímu bylo 5 let a nejstarší účastnice slavila v den zahájení své 78.narozeniny.